Evropu konflikt nemine, Putin Ukrajině vlastně pomůže
Vývoj na Ukrajině je i nadále v popředí zájmu médií a analytiků. Na stránkách BeyondBrics se tento týden sešly hned dva zajímavé příspěvky. V prvním z nich Jevgen Vorobjov z PISM tvrdí, že až doposud to měli evropští politici lehké s předstíráním toho, že ke krizi na Ukrajině přistupují fundovaným způsobem. Vše se mění s katastrofou letu MH17. „Pokud byste před dvěma týdny řekli diplomatům ze západu, že další oběti konfliktu budou představovat občané EU, považovali by vás za paranoika,“ píše Vorobjov. Sestřelení MH17 je podle něho prvním případem, kdy ruská propaganda propadla. Zároveň se však ukázalo, že smrt lidí z EU není pro Rusko žádnou nepřekročitelnou hranicí. Naopak, jde jen o „přechodný problém“.
Vorobjov varuje před tím, abychom zmíněnou tragédii považovali za něco mimořádného, co se nebude opakovat. Tím bychom ignorovali celý vývoj konfliktu. Ten totiž ukazuje, že „pokud se něco může zhoršit, zhorší se to“. Západ by se na to tedy měl připravit: Může dojít k přerušení dodávek plynu, do Evropy mohou začít proudit stovky ukrajinských uprchlíků. EU se bojí krátkodobých ztrát, ale výsledkem mohou být ztráty větší a zvýšené bezpečnostní riziko. „Ruská vláda počítá s tím, že náklady války na Ukrajině, které vzniknou kvůli sankcím, nebudou trvat dlouho. Dosavadní chování EU ji v tom utvrzuje. Ukrajina bude se separatisty podporovanými Ruskem bojovat s pomocí od EU i bez ní. Jestliže se však západní země domnívají, že tato válka se jich netýká, mýlí se. Je načase přemýšlet o tom, jak omezit schopnost Ruska udržovat tuto válku po dlouhou dobu,“ píše Vorobjov.
Dalibor Roháč z Žato Institute na stránkách BeyondBrics zase přemítá o tom, že Rusko může nyní Ukrajině paradoxně pomáhat. Poukazuje na skutečnost, že během posledních 20 let Ukrajinci svou zemi považovali za most mezi východem a západem. Byly to ale také roky špatné ekonomické politiky a nemístného sebeuspokojení, které vedly k tomu, že vlády se staly otroky zájmových skupin. „Náhlé zjištění, že východní soused Ukrajiny představuje potenciální existenční hrozbu, může donutit ukrajinské elity k tomu, aby zemi a její ekonomiku dali do pořádku. V některých případech to znamená vybudovat ji od základů znovu, včetně institucí, které stojí za demokratickým kapitalismem,“ domnívá se Rohac.
Analytik poukazuje na to, že traumatické zkušenosti mohou spustit pozitivní změny. Hrozba z Kremlu už má podle něho za důsledek to, že vlády v zemích, jako je například Gruzie, investovaly do oblasti poskytování základních veřejných služeb (bezpečnost či právní systém). MMF odhaduje, že ukrajinská ekonomika v letošním roce klesne o 6,5 %, fiskální deficity se kvůli konfliktu zvyšují a pravděpodobně dosáhnou dvojciferných čísel. Dobrou zprávou je to, že řada postkomunistických zemí čelila podobným výzvám. Ukrajina může těžit z jejich zkušeností. Její problémy jsou obrovské, ne však nepřekonatelné. Ještě před 25 lety byly příjmy Ukrajiny na podobné úrovni jako v Polsku. „Doufejme, že nezamýšleným důsledkem Putinova vojenského dobrodružství bude zrod Ukrajiny, která opět dožene své západní sousedy,“ přeje si Rohac.
Trhy hýbe hlavně neviditelná ruka hormonů
V 70. letech si Američané koupili 1,5 milionu domácích mazlíčků. Nešlo ale o psy nebo kočky, ale o kameny. Nákupy těchto „Pet Rocks“ jasně ukázaly, že racionálně uvažující homo economicus má velké vady na kráse. Výzkum behaviorální ekonomie to potvrzuje. Podle něho jsme obvykle i štědřejší, než by diktovala logika. Naše rozhodování je mnohem více založeno na emocích, přestože se později snažíme o racionalizaci našich rozhodnutí. Na trzích pak mohou hrát významnou roli i stresové hormony.
John Coates a Joe Herbert z Cambridge University zkoumali úroveň stresových hormonů u obchodníků na londýnské burze. Chtěli zjistit, zda hormonální změny nějak souvisejí s pohybem celého trhu či s tím, jak si vedou jednotliví investoři. Coates přitom dříve sám pracoval jako trader v Goldman Sachs a Deutsche Bank. Klíčová zjištění se týkala zejména kortizolu. Jeho vylučování je ovlivněno mírou stresu.
Pokud je nějaké zvíře na útěku před predátorem, vyšší úroveň tohoto hormonu mu pomůže zachránit život. Chronický stres, který je specialitou lidí, zvyšuje dlouhodobě úroveň kortizolu a výsledkem je řada nemocí. Kdy obchodníkům rostla hladina kortizolu? Mohli bychom se domnívat, že v situacích, kdy utrpěli ztráty. Tak tomu ale nebylo. Tento hormon zvedala zvýšená volatilita. Vlastně to dává perfektní smysl, protože stres souvisí s pocitem, že ztrácíme nad věcmi kontrolu a situace jsou nepredikovatelné.
V další studii Coates a jeho tým zvýšili hladinu kortizolu u dobrovolníků tak, aby odpovídala mírnému stresu. Tito dobrovolníci pak hráli hry simulující situace na finančních trzích. Jednorázové zvýšení kortizolu nemělo žádný efekt. Po osmi dnech jeho podávání se ovšem chování změnilo. Dobrovolníci začali preferovat nižší návratnost spojenou s nižší volatilitou. Jinak řečeno, jejich averze k riziku vzrostla.
Jiné studie ukázaly, že dlouhodobý stres a vysoká hladina stresových hormonů vyvolávají atrofii frontálního kortexu, který je důležitý při našem rozhodování. Znamená to celé, že vysoká volatilita na trhu zvýší rovněž hladinu stresových hormonů a následně i averzi k riziku těch, kteří na trhu obchodují? Pokud ano, je to pro trhy dobré, nebo ne? Těžko říci, avšak jedno je jisté. Nejsme žádné optimalizující stroje, ale živoucí organismy, které vede neviditelná ruka biologie.
Státy psů a státy koček
V minulém víkendáři jsme se zamýšleli nad tím, co o lidech v dané zemi říká způsob parkování. Co o nich ale říká to, zdali preferují psy nebo kočky? Podle knihy „Why We Love The Dogs We Do“ se lidé, kteří chovají pouze kočky, liší od těch, kteří chovají psy, či psy a kočky dohromady. U „kočkařů“ je větší pravděpodobnost, že žijí sami. Psi jsou naopak typičtí pro rodiny. Majitelé koček jsou spíše introvertní, nedominantní a důvěřiví. Jeden psycholog k tomu poznamenal, že to může souviset s tím, že „s kočkou nelze chodit na procházky“.
Washington Post přichází s následující mapkou, která ukazuje, jak je to s popularitou psů a koček ve světě. V tmavě zelených zemích najdeme minimálně dvakrát více koček než psů, v tmavě fialových je poměr obrácený. Severní Amerika stejně jako Rusko a většina západní Evropy jsou tak zeměmi koček. Nejoblíbenější jsou ale v Turecku, Egyptě, Saúdské Arábii a Indonésii. Asie, Jižní Amerika, Austrálie, Portugalsko, Španělsko, Polsko, Ukrajina a také Česká republika jsou podle této mapy naopak oblastmi, kde dominují psi:
Mapa je sestavena na základě dat z Euromonitoru. Podle nich představuje extrém Indie, kde je desetkrát více psů než koček. V Číně je poměr 2,5 : 1. Naopak ve Švýcarsku je třikrát více koček, podobná je situace v Rakousku a Turecku. Zdá se také, že vyspělé země mají vyrovnanější poměr mezi kočkami a psy. A například Brazílie má podivnou náklonnost k malým psům – na obyvatele je jich zde nejvíce na světě.
Zdroj: FT/BeyondBrics, Washington Post, Moderndogmagazine, WSJ