Yale University dosáhla u svého investičního fondu v posledních dvaceti letech průměrné návratnosti ve výši 13,9 %. Průměrná návratnost u všech amerických univerzit se přitom pohybuje na úrovni 9,2 %. Významný vliv na investičního ředitele Yale Davida Swensena měla práce Johna Maynarda Keynese. Dnes se hovoří o „Yale modelu“, jehož jádrem je diverzifikace a aktivní management nelikvidních aktiv a zejména akcií. Swensen byl přitom myšlenkami Keynese ovlivněn natolik, že ho často cituje i ve své výborné knize Pioneering Portfolio Management. Mezi klíčové postřehy lze zařadit následující:
Nesmyslnost pokusů o časování trhu, výhody investování zaměřeného na hodnotu, výhody kontrariánského přístupu a investice založené na analýze jednotlivých titulů jako protiklad k pohledu směrem odshora dolů. Swensen také poukazuje na problémy spojené se skupinovým rozhodováním o investicích: „Pro reputaci organizace je lepší, pokud neuspěje na základě obecně přijímaných myšlenek, než aby uspěla na základě nekonvenčního přístupu.“
Přirozeně se objevuje otázka, kde Keynes podobné zkušenosti získal. Odpověď zní, že až do své smrti v roce 1946 spravoval fond King’s College. Kladl důraz na investice do akcií a na dlouhé investiční období. Fond převzal v roce 2021, do té doby byla aktiva fondu silně vychýlena směrem k nemovitostem. Pod Keynesovým vedením se to změnilo a fond se strategie zaměřené na akcie držel i po ekonomově smrti. Ještě na počátku sedmdesátých let bylo 80 % jeho aktiv drženo ve veřejně obchodovaných akciích.
Keynesovy zkušenosti získané během Velké deprese jsou relevantní pro všechny investory, kteří si před několika lety prošli Velkou recesí. Keynes v roce 1929 zjistil, jak těžké je správně časovat trh a posunul se směrem ke strategii „koupit a držet“. Ta mu poté umožnila ustát další prudký propad trhu v letech 1937–1938. Jeho přístup jasně ukazuje, jaké výhody má dlouhodobý investiční horizont, který umožňuje kontrariánské sázky během propadu ekonomiky a trhů.
Keynes byl naopak rezervovaný vůči investicím do nemovitostí. Tvrdil, že nízká volatilita jejich cen a návratnosti je pouze domnělá. Skutečná volatilita je mnohem vyšší a ukázala by se, pokud by byly nemovitosti obchodovány na likvidním trhu. I dlouhodobí investoři by měli být při nákupu realit opatrní a nealokovat do těchto aktiv příliš mnoho zdrojů. Největší konkurent Yale, kterým je Harvard, tuto radu během finanční krize roku 2008 ignoroval.
Náš výzkum ukazuje, že Keynes byl velmi aktivním investorem. K tomu tvrdil, že „je lepší držet velký podíl ve firmě, které podle našeho názoru rozumíme, než roztříštěné podíly v akciích, na které nemáme tak silný názor“. Investorům, kteří nemají takovou dovednost při výběru akcií, ale radil, aby se zaměřili na vyšší diverzifikaci. Možná jde o nejcennější radu pro ty, kteří mají jen omezené množství času a zdrojů. I Swensen radí běžným investorům, aby nezapomínali na výhody pasivního přístupu zaměřeného na minimalizaci nákladů.
Uvedené je výtahem z „The British origins of the US endowment model“.
Zdroj: VOX