Farmaceutické společnosti svádějí doslova lítý boj o konečné zákazníky. A není divu. Ale ne vždy najdou výrobci léčiv u lékařů pro své medikamenty pochopení. Souboj dvou léků na rakovinu proto ukázal, jak mohou medicínská centra bojovat proti často předraženým léčivům.
V roce 2012 činily náklady na léčbu rakoviny lékem Zaltrap v průměru 11 000 Amerických dolarů za měsíc. To ale bylo více než dvakrát tolik, kolik stála léčba s podobným lékem, značky Avastin. A proto se nemocniční centrum Memorial Sloan Kettering rozhodlo zastavit nakupování dražšího léku a nepředepisovat ho.
Rozhodnutí léčebného centra bylo ovšem podpořeno výsledky klinického testování a výzkumem. Peter Bach, ředitel centra, po testech doslova řekl, že lék Zaltrap není o nic lepší, než jeho konkurence. Po rozsáhlém výzkumu tak mohl tým MUDr. Bacha oznámit, že neexistuje žádný klinický důvod, proč předepisovat právě lék Zaltrap. Tým dokonce zveřejnil výsledky své analýzy v novinách The , včetně rozhodnutí lék dále nepředepisovat.
Následovala ihned reakce farmaceutické společnosti , která Zaltrap vyrábí. Cenu léku snížila o polovinu. „Vzhledem k podmínkám na trhu, které vyvolaly odpor k léku, měníme cenové podmínky jeho distribuce,“ uvedla společnost v reakci na zveřejněné analýzy. A věc došla tak daleko, že v současné době je cena Zaltrapu nižší, než konkurenčního Avastinu.
Ale tým MUDr. Bacha se nespokojil jen s tím. Vytvořil totiž interaktivní kalkulačku s názvem „Drug Abacus“, která srovnává náklady na lék s tím, jaká by byla jeho cena, pokud by se do ní započítávaly i faktory, jako jsou náklady na vedlejší účinky léku, nebo započítání hodnoty z prodloužené doby života, kterou lék pacientovi dá. Aplikace, sestavená zatím pro 50 léků, tak má překlenout propast mezi často nadsazenou cenou léku a jeho přínosy v léčbě.
V USA platí model, kdy soukromé společnosti a Medicare, největší plátce v zemi za předepsané léky, musí dát každému pacientovi k dispozici lék, který schválil FDA, tedy Food and Drug Administration, nebo-li Úřad pro kontrolu potravin a léčiv. V praxi to ale znamená, že cena za lék velmi často vychází vstříc zájmům farmaceutických společností, protože Medicare o konkrétní ceně za léčivo nesmí vyjednávat. Za příklad, který by měly USA následovat, je proto dáváno Norsko, ve kterém úřady s farmaceutickými společnostmi nekompromisně vyjednávají takovou cenu, která je pro státní zdravotní systém nejlepší. U nových léků se navíc požaduje doklad, který musí ověřit, že lék je lepší, než ty stávající.
The Wall Street Journal srovnal náklady na 40 předních značkových léků v USA a Norsku a zjistil, že ceny stejných léků byly v USA v 93 % případů větší. Například podání léku na rakovinu Faslodex stálo v USA 907 dolarů, díky veřejnému zdravotnímu pojištění v Norsku ale pacient v zemi zaplatil za stejný lék jen 336 dolarů.
Zdroj: The Wall Street Journal