Světový produkt rostl po roce 1900 průměrným tempem 3 % ročně. To znamená, že do dneška se ztřicetinásobil. Na počátku dvacátého století byl jeho růst pomalejší. Mezi rokem 1947 a počátkem sedmdesátých let zase zrychlil. Je pozoruhodné, že tempo růstu bylo o něco výše během uplatňování keynesiánské politiky než během období konzervativní ekonomické politiky uplatňované Margaret Thatcherovou a Ronaldem Reaganem v osmdesátých letech.
Nyní se podívejme na volatilitu ekonomiky. Mezi lety 1914 a 1919 ji zvyšovala hlavně první světová válka. Ve třicátých letech byla její příčinou Velká deprese a ve čtyřicátých letech zase druhá světová válka. Nestabilita sedmdesátých let a počátku osmdesátých let pramenila z ropného šoku. Po období vysoké inflace přišel v USA Paul Volcker se svou politikou dezinflace. Zpomalení let 1990 a 1991 byla také odrazem této politiky a první války v Zálivu. Zpomalení roku 1998 přišlo v důsledku asijské krize, v roce 2001 pak praskla technologická bublina. V roce 2009 jsme prošli finanční krizí.
Tento obrázek nám ukazuje, čeho bychom se měli obecně obávat v budoucnosti. V podstatě jde o tři oblasti: Války, inflační šoky (které mohou souviset s válkami či vývojem na komoditních trzích) a finanční krize. Tyto tři oblasti spolu souvisejí, protože například války mohou vyvolávat vysokou inflaci či mohou být financovány dluhem a nakonec vést ke krizi. Nyní se podívejme na současná rizika. Někteří ekonomové jsou přesvědčeni, že po letech expanzivní monetární politiky dojde k růstu inflace. Ti se ale mýlí, protože centrální banky jsou schopny na vývoj v ekonomice reagovat tím, že svou politiku změní. Pak se neustále omílá riziko finanční krize. Nejvíce hrozí v rozvíjející se části světa. Na globální úrovni jde ale o riziko, které lze zvládnout a i kdyby došlo k nejhoršímu scénáři, více by se podobalo roku 1998 a ne roku 2009.
Nakonec tu existuje možnost geopolitických konfliktů a otřesů. Zde vidíme dlouhý seznam: Nefunkčnost EU, možný odchod Velké Británie z této unie, slábnutí západní aliance, růst populistických tlaků ve vyspělých zemích, rostoucí popularita „trumpismu“, nejistota ohledně ekonomické a politické budoucnosti Číny, vzestup globálního džihádismu a zejména ISIS, ruský revanšismus, spory mezi globálními mocnostmi, tenze na Blízkém východě, vlna uprchlíků či ústup USA z jejich role globálního hegemona.
Jestliže se chceme něčeho obávat, můžeme si vybrat z mnoha subjektů. Z ekonomického hlediska ale nejde ani tak o to, zda bude svět spravován tím nejlepším způsobem. To totiž určitě nebude. Jde o to, zda se nám podaří vyhnout se katastrofě. Tedy události, jako je válka mezi světovými mocnostmi, zvolení nějakého ignoranta na pozici prezidenta Spojených států, válka mezi Íránem a Saúdskou Arábií, rozpad EU či válka mezi Indií a Pákistánem. Pravděpodobnost, že k nějaké takové události dojde, není zanedbatelná. Ale pravděpodobnost, že k ní nedojde, je vyšší.
Autorem je Martin Wolf.
Zdroj: FT