Loňské léto bylo ve znamení obav odchodu Řecka z EMU, diskuse o Grexitu zcela ovládla mediální prostor a strach z (neřízeného) defaultu děsil trhy nepřetržitě několik měsíců. Dnes byly publikovány údaje o spotřebitelských cenách za prosinec, které vypadají na první pohled velmi povzbudivě, avšak při pozornějším čtení je patrné, že za růstem cen nestojí silnější domácí poptávka, ale administrativní zásah řecké vlády.
Harmonizovaný index spotřebitelských cen (CPI) se v prosinci zvýšil meziročně o 0,4 procenta po listopadovém 0,1procentním poklesu, trh čekal jen poloviční zvýšení cen o 0,2 % (agentura BBG). Řecko bylo kvůli dluhové krizi v deflační zóně 33 měsíců v řadě, poslední y/y růst cen byl zaznamenán v únoru 2013 (+0,2 %). Nejhlouběji se země do deflace propadla v listopadu 2013, kdy meziroční pokles cen dosáhl 2,9 %. Oproti předchozímu měsíci se ceny zvýšily o 0,1 % (listopad -0,8 %).
Detaily indexu CPI odhalují, že za návratem cen do kladných hodnot mohou především dražší potraviny a nápoje společně s růstem cen tabákových výrobků, oblečení a obuvi (zde vidíme první y/y zvýšení cen za více než půl roku). U ostatního zboží registrujeme v prosinci zpomalení tempa poklesu cen (doprava, nemovitosti a vybavení pro domácnosti), nebo další mírné zlevňování (nábytek, kultura a volný čas, vzdělávání).
Návrat inflace do Řecka by bylo možné považovat za první signál normalizace hospodářské situace, avšak růst cen byl způsoben primárně zvýšením nepřímých daní (z 13 % na 23 %) u většiny základního zboží, což positivní vyznění dnešních čísel výrazně kazí. Návrat spotřebitelských cen do plusu tak byl vyvolán administrativním zásahem vlády, potažmo se jednalo o vynucený krok, ke kterému byly Atény dotlačeny věřitelskými zeměmi EU. V této perspektivě je první vynoření se indexu CPI nad nulovou hladinu pouhým „mechanickým“ důsledkem vyšších daní a neodráží zlepšení makroekonomického fundamentu.