Podle stereotypního pohledu jsou akcioví investoři obvykle v klidu ještě dlouho poté, co dluhopisoví investoři práskli do bot. V současné době se situace trochu liší, protože už panikaří úplně všichni. Objevily se ale dvě nové analýzy zaměřené na dluhopisy s vysokými výnosy a ty naznačují, že dosavadní vývoj je jen začátkem.
Michael Contopoulos z tvrdí, že vývoj v Číně a komoditních sektorech maskuje problémy, které má americký korporátní sektor. V USA už nastala „recese výrobního sektoru“, dochází k utahování podmínek na úvěrových trzích a meziroční růst ziskovosti na úrovni EBITDA byl v posledním čtvrtletí nejhorší z období mimo recese. A nedá se čekat, že by tyto problémy jen tak zmizely díky tomu, že ECB bude dále stimulovat, nebo proto, že se ceny ropy zvednou z 27 na 33 dolarů za barel.
Druhým medvědem je Oleg Melentyev z . Ten poukazuje na to, že spready rizikových dluhopisů se nyní dostaly na úroveň z října 2011. A tehdy dosáhly nejvyšší úrovně od hluboké finanční krize roku 2009. Přestože je pravda, že když dáme stranou sektor energetiky, spready ještě tak vysoko neleží, můžeme se ptát, zda lze nyní čekat podobné zlepšení, jaké nastalo po roce 2011.
Melentyev se domnívá, že spready dnes odpovídají fundamentální situaci v koporátním sektoru a dluhopisy s nízkým ratingem se podle něj dokonce jeví jako přeprodané. Nebylo by tedy velkým překvapením, kdyby trh otočil a vydal se nahoru. K prudké změně by mohl přispět i malý objem likvidity, který přispívá k prudkým cenovým pohybům. Otázkou ale přirozeně je, zda by takový obrat stál za to, aby se jej investoři snažili využít.
„Během posledních třiceti let najdeme pouze pět případů, kdy se rizikové dluhopisy obchodovaly se spready mezi 650 – 700 bazickými body. Stalo se tak v září 1998 a říjnu 2011 a poté přišla silná rally. V roce 1990, 2000 a 2008 ale spready dále rostly a během několika měsíců se dostaly na 900 – 1 000 bazických bodů. Současný trh nyní bohužel připomíná spíše tyto tři případy,“ domnívá se Melentyev. Problémem podle něho je, že neexistuje pouze jeden systematický problém, který by mohl být odstraněn například některými kroky centrálních bank. Problémů je naopak více a např. čínská centrální banka nemá žádný nástroj, který by vyřešil všechny frikce v čínské ekonomice. Naopak už se nyní snaží, co může, a problémy to neřeší.
Autorem je Kadhim Shubber.
Zdroj: FTAlphaville