Na serveru Bloomberg publikoval Jonas Cho Walsard článek „Top Nordic Fund Asks What If Negative Rates Are Permanent“. Tento titulek přitáhl mojí pozornost k tématu.
Pravdou je, že negativní úrokové sazby jsou s námi již několik let. FED začal s jejich normalizací, avšak podmínky na trhu vnáší do graduálního růstu sazeb jistou dávku nejistoty a i samotný FED nevyloučil setrvání negativních sazeb ve svém hledáčku řešení. Naposledy toto připomněl nevolící člen FOMC James Bullard, když prohlásil, že je nemoudré normalizovat měnovou politiku FED, když inflační očekávání se ztrácí před očima.
Pro většinu ekonomik měly sazby v záporu pozitivní efekty. Na druhou stranu setrvale nízké úrokové sazby sráží výnosy bankovního sektoru, který je tak pod permanentním tlakem. Což může být potenciálně nebezpečné, protože banky jsou v podstatě jednou z klíčových vrstev ekonomik většiny vyspělých zemí. Proudí jimi krev ekonomiky – peníze. A v případě roztavení finančních trhů, jaký jsme viděli v roce 2008, musí mít dostatečně stabilní kapitálovou pozici, aby banka přežila otřesy na trzích a následné krytí rizik spojených s defaultem úvěrů jak fyzických osob, tak neperformujících úvěrů firem.
Jeden z velkých norských fondů položil ústy svého zástupce zajímavou otázku. Co když už není cesta zpět? Co když investoři silně ztrácí víru v moc a schopnosti centrálních bank ovlivnit ekonomiku? Co budeme dělat, když uvedeme sazby ještě více do záporu, ale růst se prostě nedostaví.
Tyto otázky položil hlavní portfolio manager Oeyvind Fjell, který pro norský fond Storebrand ASA Delphi Nordic fund spravuje 600 mld. USD. Dále si položil otázku – Co když by tohle všechno znamenalo, že trhy říkají, že centrální banky jsou již bezcenné. Na jejich rozhodnutí už nikdo nezakládá svá investiční rozhodování. Udělali prostě úplně všechno, co mohli, ale stále to nefunguje. Fjell pak pronesl velmi temnou představu o budoucnosti – co když se negativní sazby staly novým normálem?
Pokud usoudíme, že je možné, aby centrální banky ztratily svůj vliv ve formě úpravy sazeb, nedokázaly docílit vytyčených měnově politických cílů v podobě cílované výše inflace. Nejsou pak dinosaury? Nepřijde nám to zvláštní, protože jejich přítomnost považujeme za tak absolutní samozřejmost, že si nedovedeme představit jak a jestli by svět fungoval bez nich.
Pravdou zůstává, že centrální banky mají výsadní postavení i v oblastech jako je emise peněz nebo mají velmi silné nikoliv všemocné nástroje pro ovlivňování směnného kurzu (za předpokladu, že daný stát má vlastní měnu).
Ovšem i toto výsostné postavení může jednou padnout. První vlaštovku jsme viděli při řecké krizi. Tolik propíraný a vysmívaný bitcoin umožnil řeckým občanům směnit eura za bitcoiny a vyvést je ze země ven v době, kdy tamní vláda a centrální banka zavedla kapitálové kontroly. Jednoduše řečeno „digitální měna“ je mimo dosah nástrojů centrální banky.
Samozřejmě, že se jedná o jednotky případů ve srovnání s množstvím běžně prováděných přeshraničních plateb. Nicméně asi sami uznáte, že náš svět se relativně rychle digitalizuje a za pár let smysl centrálních bank může být zase slabší.
Zdroj: Bloomberg