Nízké úrokové sazby a trh dluhopisů deformovaný politikou ECB nahrává růstu cen nemovitostí v eurozóně. Ceny domů a bytů se v některých zemích již dávno odrazily ode dna a zdolávají nová maxima. Příkladem je Německo, kde jsou dnes nemovitosti o čtvrtinu dražší než v dobách recese. Nejdražší nemovitosti v historii (data jsou ovšem k dispozici pouze od roku 2005) jsou také v Rakousku a Lucembursku, v nečlenských zemích EMU pak i v ČR, Velké Británii, Švédsku a v Maďarsku.
Příčin k růstu cen nemovitostí je hned několik, z nichž tou první jsou asi nízké úrokové sazby na jedné straně zvyšující dostupnost hypoték, na straně druhé nutící investory hledat zajímavá „bezpečná“ aktiva, kterými se staly domy, byty a pozemky. K zájmu o nemovitosti přispívá i relativní optimismus spotřebitelů ve velké části EU odrážející pozitivní vývoj ekonomiky, respektive klesající nezaměstnanost a rostoucí mzdy.
Nejrychleji aktuálně rostou ceny nemovitostí v Rakousku (meziročně o 13,5 %) a hned za ním následuje Švédsko (+12,5 %), kde jsou nemovitosti už teď o dvě třetiny dražší než v roce 2008.
ČR rozhodně nepatří mezi země s vysokou inflací na realitním trhu (alespoň ne z pohledu celostátních výsledků), avšak je zřejmé, že ceny bytů i domů se dostaly na nová historická maxima.
Ne všude však panuje dobrá nálada a roste zájem nakupovat reality. Stačí se podívat na předluženou periferii a obrázek je hned jiný. Ceny nemovitostí v Itálii se už nyní dostávají na nejnižší úroveň za posledních sedm let a stejně je na tom i Kypr.
Měnová politika nastavená ECB a dalšími centrálními bankami v EU sledující záporné sazby sice přímo spotřebitelskou inflaci nevytváří, ale to vůbec neznamená, že nerostou a dále neporostou ceny dalších aktiv, jako jsou právě nemovitosti. Zájem o nemovitosti, ať už na bydlení nebo na investice, narůstá a prodlužující se dobou nízkých úrokových sazeb a záporných dluhopisových výnosů rozhodně hned tak neklesne. Některé země si začínají nepochybně už koledovat o realitní bublinu, nicméně ČR mezi ně zatím rozhodně nepatří.