Ve svém předchozím příspěvku jsem se krátce vrátil k tématu, kterému říkám čínská past. Podívejme se dnes detailněji na její aktuální stav (respektive samotnou existenci). Pokud by čínská ekonomika měla projít tím, čemu se říká tvrdé přistání, projevilo by se to negativně na všech globálních trzích. Tomuto přistání se dá vzdálit dvěma způsoby: Posunem k nové rovnováze čínské ekonomiky, nebo přechodnou dluhově-investiční stimulací. Ta ale ono tvrdé přistání (či čínskou verzi rozvahové recese) skutečně jen oddálí a zároveň pravděpodobně zhorší. Definitivní odklon krize tak zajišťují jen hlubší změny.
Radovat bychom se tedy měli pouze ze známek jasného posun k nové rovnováze – od dluhů a investic směrem ke spotřebě. Což mimo jiné znamená posun od nižších sazeb k vyšším a od nižšího měnového kurzu k vyššímu – obojí ubírá korporátnímu sektoru a naopak prospívá domácnostem a spotřebitelům. Pokud namísto toho probíhá jen další stimulační ždímání starého modelu, je to ona známá rtěnka na vepři.
Hodnocení toho, co se v Číně vlastně děje není triviální záležitostí. Určitě se pohybujeme někde mezi nastíněnými extrémy a je jasné, že posun k novému spotřebnímu modelu nelze provádět skokově. Pokusme se s pomocí několika čerstvých grafů od Danske Bank odhadnout, jak se věci mají. První obrázek ukazuje tempo růstu čínské ekonomiky a červeně vyznačený meziměsíční vývoj jasně ukazuje, proč byla na počátku roku Čína považována za jedno z hlavních globálních rizik a pak se situace obrátila k téměř naprostému nezájmu o její ekonomiku (samozřejmě k tomu přispěl i přesun pozornosti k Brexitu), či dokonce k určitému nadšení:
Je zlepšení z QII udržitelné a jaký by měl být další cyklický vývoj? Podle DB bude situace v H2 2016 smíšenější – měl by pokračovat boom na stavebním a realitním trhu a částečně i na exportech, na druhou stranu se objevují známky útlumu na straně PMI a úvěrové expanze. Komoditní trhy by si ale podle banky měly vést dobře, protože do nich se bude promítat zejména pozitivní dopad onoho očekávaného stavebního boomu v zemi – viz následující graf s projekcemi pro rok 2017:
Ideální by bylo, pokud by tento relativně dobrý cyklický výhled byl doprovázen v úvodu popsaným a tolik potřebným posunem k nové rovnováze. Pak by cyklická rtěnka byla malována na čínského draka a ne vepře. Jinak řečeno, cyklické zlepšení by nebylo pastí, ale předzvěstí věcí příštích. Jak to posoudit?
Nechci předstírat, že odpověď lze najít jednoduše, ale můžeme se odrazit od toho, že nová rovnováha se točí čínského spotřebitele. Díky DB se můžeme podívat i na to, jak se mu vede. V prvním z následující dvojky grafů je vyznačen vývoj maloobchodních tržeb a prodej aut, v druhém vývoj reálných disponibilních příjmů:
Číňané sice nakupují nová auta, maloobchodní tržby ale trendově klesají a to samé už několik let platí o reálných příjmech. Což jistě není známka toho, že by v čínské ekonomice probíhal razantní posun směrem k ekonomice spotřebitele (o vývoji celkových dluhů nemluvě). Já tedy situaci vnímám tak, že do značné míry je stále ždímán starý ekonomický model a přes veškeré snahy o posun k nové rovnováze velkého pokroku dosaženo nebylo. Jak dlouho to ještě může jít tímto směrem? To je v případě Číny více společensko-politická, než ekonomická otázka. Dobrým indikátorem vznikajících tenzí je zde vývoj dluhů, který dobře vystihuje porovnání zadlužení čínského soukromého sektoru s mírou zadlužení zbytku EM od :
