Po delší dobu bylo pro americké i globální akciové trhy typické, že na nich rostly valuace, zisky se ale držely spíše v útlumu. Takový vývoj není obecně ničím výjimečným, protože valuace obvykle předbíhají vývoj zisků. Ovšem nemůže trvat donekonečna – zisky musí nakonec valuace v růstu dohnat a „ospravedlnit“ je. Pokud se tak ani po delší době nestane, valuace se obvykle vydávají opět dolů a trh klesá.
Investoři ze Pictet AM se podobně jako řada dalších (viz mé předchozí příspěvky o investičních tématech pro příští rok) domnívají, že světová ekonomika míří směrem k reflaci. K tomu dodávají, že tato reflace by měla přinést i pozitivní obrat v růstu zisků firem obchodovaných na globálních trzích. Základem tohoto tvrzení je následující graf, který ukazuje, že mezi globální inflací a vývojem korporátních zisků je skutečně pozoruhodně silný vztah. Ten je konec konců intuitivní – v prostředí vyššího růstu cen mají společnosti obecně větší prostor pro zvyšování marží (i když to nemusí platit vždy, divokou kartou je zejména mzdová inflace a komodity):
Vývoj zisků by tedy měl cenám akcií na globálních trzích prospívat. Jak se ale zachovají valuace? Pictet se při hledání odpovědi na tuto otázku odráží od vývoje (nadměrné) likvidity na globálních trzích. Její objem by se měl v příštích měsících zmenšovat. Pokud tedy bude držet určitý vztah mezi vývojem likvidity a valuacemi, který je zřejmý z druhého grafu, valuace by měly jít příští rok také dolů:
Základní předpovídací příběh, který výše uvedené obrázky vypráví, je tedy jednoduchý: Pokud v globální ekonomice skutečně nastane reflace, mělo by to prospívat korporátním ziskům a z jejich strany by ceny akcií měly nacházet podporu. Zároveň se ale v takovémto reflačním scénáři dá předpokládat, že globální likvidity na trzích již nebude tolik a to bude negativně působit na valuace (včetně PE – poměru cen a zisků akcií). Výsledný efekt může být dost dobře neutrální – dopad zisků a valuací se vyruší.
Žádná velká rally, ale přesto pozitivní posun
Mohlo by se tak zdát, že žádný velký optimismus není u globálních akcií pro příští rok namístě, ale není to tak úplně pravda. Pokud se na celou věc podíváme dlouhodoběji, je navýsost pozitivní, když je daná cenová hladina na trhu opřena o vyšší zisky, než o vyšší valuace. Jednak to omezuje riziko prudší korekce, protože tato zisková noha je pevnější, nepodkopne jí pouhý nával pesimismu, ale je na to potřeba negativní vývoj v celé reálné ekonomice. A v neposlední řadě tato zisková noha dává mnohem větší naději pro další skok trhu v budoucnu.
Nastíněný scénář je tak podle mne pro dlouhodobější investory mnohem lepší, než ten, kde by stále stagnovaly zisky, ale očekával by se další růst valuací tažený injekcemi likvidity snažícími se zažehnout reflaci. To by byl ještě hlubší ponor do tolik skloňovaného nového normálu, či dlouhodobé stagnace. Výše uvedené je naopak vracení se zpět k normálům předchozím, což by bylo dobré i přesto, že to sebou nenese nějakou akciovou raketu.