Geert Wilders je známým pravicovým populistou z Nizozemí. Tam jsou na patnáctého března naplánovány volby a Wildersova Strana svobody (PVV) má podle průzkumů veřejného mínění mírný náskok před stranou současného premiéra Marka Rutteho. Ve věku 56 let je Geert Wilders o 6 let mladší než jeho bratr Paul. Ten v rozhovoru pro Der Spiegel uvedl, že svého bratra začal na Twitteru kritizovat ve chvíli, kdy Geert po teroristických útocích v Berlíně začal šířit fotomontáž Merkelové s krvavýma rukama. „To již není politická kritika, ale šíření nenávisti. Můj bratr dobře ví, že někteří jeho zastánci berou věci doslova a na Facebooku vyzývají k násilí. Geert násilí nechce, ale s potenciálním dopadem podobných informací se smiřuje,“ říká Paul Wilders.
Podle Wilderse má jen málo nizozemských politiků tak omezený kontakt s voliči jako jeho bratr. Ten ovšem sám o sobě tvrdí, že je skutečným zástupcem nizozemského lidu. „Žije se svou ženou na utajeném místě a před jeho dveřmi stojí neustále stráž, protože již dostal několik výhrůžek smrtí od islamistů. Když jde nakupovat, doprovází ho bodyguardi a ti se dokonce zúčastňují i rodinných návštěv. Geertův svět je velmi malý a skládá se z parlamentu, veřejných vystoupení a jeho rodiny. Je izolován a odtržen od běžného života a to není dobré pro nikoho,“ říká Wilders.
Popularitu svého bratra si Wilders vysvětluje tím, že „je mistrem krátkých zpráv“. V současné složité době jsou totiž takové zprávy přesně tím, co si lidé žádají. Chtějí jednoduchou politickou vizi bez nějakých složitostí. Geert jim jí nabízí, pomáhá vytvářet identitu a zároveň nepřátele: Muslimy, EU či elity. „Teroristické útoky, uprchlíci a krize v eurozóně plodí strach a nespokojenost. Můj bratr, francouzská populistka Le Penová a další toho využívají a nabízejí zdánlivě jednoduchá řešení: Vyhodit migranty, zavřít hranice, odejít z EU. Naše problémy jsou složitější a Geert lidem prodává jen iluze,“ míní jeho bratr.
Na otázku, zda Geert skutečně věří tomu, co říká, jeho bratr odpovídá, že je velkým odpůrcem islámu. Na jeho chování má ale také znatelný vliv touha po moci. Geertův život totiž závisí na jeho politickém úspěchu, protože mimo politiku toho moc nemá. Extrémistické názory a postoje byly u něj prý patrné už od mala. Měl „tunelové vnímání situací a nevěřil v kompromisy“. Ačkoliv matka v rodině děti milovala, Geert se choval způsobem, který jeho rodiče vedl jednou k tomu, že mu pohrozili vyhozením z domu. Poté se jeho chování zlepšilo a po skončení školy se přesunul do Izraele. V osmdesátých letech pracoval pro jeden vládní úřad a začal jevit zájem o politiku. Podle Paula chtěl změnit chod věcí a „fascinovala jej politická hra a boj o moc“.
K radikalizaci Geerta podle jeho bratra přispěl život v Izraeli a poté i v Utrechtu, kam přicházeli Turci a Marokánci, což se Geertovi nelíbilo. Po teroristických útocích v USA a zavraždění Theo van Gogha v roce 2004 si všiml, že na politické scéně existuje volný prostor a začal sám sebe stavět do pozice bojovníka proti islámu. Pak přišly výhrůžky smrtí, potřeba neustálé ochrany a následně ještě větší paranoia. Dnes Geert netoleruje jakékoliv nesouhlasné názory a řada jeho bývalých přátel se od něj kvůli tomu odloučila. Nikdo s ním o politice nemluví ani v rodině, protože všichni vědí, že kdyby jej někdo kritizoval, odešel by a spálil všechny mosty.
„Geert mě zablokoval na Twitteru poté, co jsem ho tam kritizoval. Tak se chová, vše je pro něj jen černobílé. Nedávno jsem potkal skupinu mladých lidí a oni na mě začali křičet, že po volbách si vše vyřídíme. Já chci ale žít normální život, nechci se chytit do pasti jako můj bratr. Ten bude muset mít pravděpodobně až do konce života ochranku, bez ohledu na to, jak dopadnou volby. I když prohraje, stále bude muset dělat to, co nyní. Pro něj už není cesty zpět. Stále je to ale můj bratr, vím že je nešťastný a to trápí i mě,“ říká Paul.
(Autorem je Mike Roelofs. Zdroj: Der Spiegel)