Lu Qun stojí v čele čínské společnosti Qiantu Motor a se zaujetím hovoří o elektrickém sportovním voze Qiantu K50: „Jde o skutečně výkonný stroj a jízdu s ním si zamilujete.“ Pro něj samotného je to životní sázka, která může jeho firmu a také celou Čínu dostat do centra dění v oblasti elektrovozů. Tvrdí, že tradiční automobilky omezuje výroba starých modelů, ovšem on a jeho firma jsou schopni „dívat se čerstvýma očima“.
Snahu o vývoj úspěšného elektroauta vyvíjí po celé zemi vláda, vedení řady společností i soukromí investoři. Cílem je podpořit domácí automobilový průmysl, který doposud zaostává za světovými automobilkami, a učinit z něj významného konkurenta americkým, japonským a evropským automobilkám. Vláda už na splnění tohoto cíle věnovala mnoho prostředků, ovšem všechny její snahy byly doposud neúspěšné.
Příčinou neúspěchu je nedostatečná technologická vyspělost místních výrobců, absence známějších značek a také manažerská nezkušenost, která jim znemožňuje konkurenci s automobilkami z vyspělých zemí. Čínští spotřebitelé tak namísto domácích automobilů stále preferují spolehlivější Buicky, Volkswageny a Toyoty. Málo známé čínské značky pak mají ještě větší problémy s prodejem svých vozů v zahraničí.
Elektrovozy by tak Číně mohly vytvořit druhou šanci a vláda se snaží, aby ji skutečně využila. V rámci průmyslové strategie „Made in China 2025“ je stanoven cíl vyrábět v roce 2020 dva miliony elektrických a hybridních vozů ročně. Číně hraje do karet to, že elektrovozy jsou relativně novým konceptem pro všechny automobilky a tudíž všichni začínají z podobného výchozího bodu.
Lu byl fascinován auty již od dětství a věnoval se jim i při studiu na prestižní Tsinghua University v Pekingu. Po jejím ukončení pracoval pro joint venture jedné z divizí společnosti a jedné z čínských firem z odvětví. Dva roky pracoval i v Detroitu. Poté si založil vlastní vývojářskou společnost a nakonec se zaměřil na výrobu elektrovozů. Věří, že u nich je schopen konkurovat větším společnostem, protože tato činnost vyžaduje u všech úplně nové součásti a technologie.
Výsledkem jeho snah je K50 – dvousedadlový vůz, jehož velká část je vyrobena z karbonových kompozitů. Jeho nejvyšší rychlost je 120 mil za hodinu a dojezd se pohybuje kolem 200 mil na jedno nabití baterií. Lu a jeho společnost CH-Auto nyní budují továrnu blízko Šanghaje, do které hodlá během pěti let investovat celkem 1,4 miliardy dolarů a v níž chce vyrábět 50 000 aut ročně.
Tesla má ovšem přece jen určitý náskok a to i v samotné Číně, kde podniká od roku 2013. CH-Auto musí vše vybudovat od nuly a přesvědčit zákazníky, aby zaplatili vysoké sumy za doposud neznámou značku. Proti nim budou stát ve světě dobře známé modely Elona Muska. Lu si ale i přesto věří a tvrdí, že K50 bude svým sportovním designem atraktivní zejména pro ty, kteří chtějí nějak naplnit svůj volný čas. Musk je pro něj podnikatelem, od kterého je co se učit, a je ukázkou společnosti, která dokázala postavit svůj podnikatelský model pouze na výrobě elektrovozů.
Podle některých ekonomů je podpora vývoje a výroby elektrovozů v Číně tak rozsáhlá, že může dojít k podobnému hromadění nadměrných kapacit, jako tomu bylo u státem vlastněných firem a sektorů v minulosti. Příkladem může být výroba oceli či obnovitelné energie, která doposud nepřinesla takový technologický pokrok, a inovace, který by celé ekonomice zajistily potřebnou konkurenceschopnost.
Crystal Chang z University of California tvrdí, že „čínská vláda buduje nadbytečné kapacity a plýtvá penězi“. Podle jeho názoru se dá pochybovat o tom, že výsledkem nakonec bude úspěšné odvětví výroby elektrovozů. A čínské ministerstvo financí před nedávnem informovalo, že pět společností dostalo pokutu za to, že od vlády podvodnými prodeji elektroaut získaly podporu ve výši 150 milionů dolarů.
Autor: Michael Schuman
(Zdroj: New York Times)