Analytici z banky Natixis v jedné ze svých posledních analýz uvažují nad tím, že v letošním a příštím roce by mohl růst americké ekonomiky klesnout pod růst eurozóny. Určitě nejde o obecně přijímaný pohled, ale o finance fiction asi také ne. Americká ekonomika se totiž pravděpodobně blíží stavu plné zaměstnanosti, což by mělo fungovat jako limit jejího růstu. Ziskovost amerického korporátního sektoru navíc v poslední době slábne a to by se mohlo projevit na investicích a agregátní poptávce. Divokou kartou tu mimo jiné mohou být ceny ropy – pokud se budou držet níže, bude to nahrávat eurozóně, v opačném případě budou nahrávat Spojeným státům.
Na podobnou možnou změnu v relativním růstu není zatím připraven ani konsenzus, ani trhy. Vedla by pravděpodobně k vyšším tlakům na oslabení dolaru, protože by se změnil výhled na další kroky amerického Fedu a ECB. A dokonce by mohlo dojít i k posunům na akciových trzích. Jak ukazuje následující graf, valuace amerických akcií se nyní z historického hlediska drží na mimořádně vysokých úrovních. Valuace evropských akciových trhů se vždy držely o něco níže, v posledních letech se ale jejich valuační diskont značně rozšířil. Vzhledem k tomu, co se v eurozóně dělo, je to pochopitelné. Pokud by Evropa čelila relativně vyššímu růstu, či dokonce kombinaci vyššího růstu a nižšího rizika, mohla by se vzniklá propast začít uzavírat.
V případě americké ekonomiky tu ale již několik měsíců máme kartu velmi divokou – černé labutě v Bílém domě. Co by se stalo v případě, že by americká ekonomika začala opět ztrácet na síle, či by nebyla schopna držet nastavené tempo, protože cyklus se již přiblížil svému obratu? Běžně bychom diskutovali pouze o tom, jak se s tím poperou jestřábi a hrdličky ve vedení Fedu. Nyní je ale nutno brát v úvahu i to, jak situaci změní zmínění třetí opeřenci z Washingtonu. Zatím je možnost, že by Fed podlehl tlaku americké vlády a zejména prezidenta, stále brána jako čistě teoretická a doufejme, že tomu tak zůstane.
Kdyby americký prezident ale nakonec skutečně nějak donutil Fed k tomu, aby držel politiku uvolněnější, než by odpovídalo současné fázi cyklu, akciové trhy by se z toho mohly radovat. Kombinace vyššího růstu a nižších sazeb by se totiž na první pohled zdála jako to nejlepší, čeho si mohou užívat. Přirozeně by ale šlo o cestu směrem k problémům v budoucnu – buď ve formě vyšší inflace, či tenzí na finančních trzích.
Každopádně tu je určitá možnost, že eurozóna se v růstovém žebříčku posune před Spojené státy. Skutečná a potenciální tempa růstu obou ekonomik shrnují následující dva grafy. Z nich je ale také zřejmé, že potenciál eurozóny je znatelně pod Spojenými státy, její „výhoda“ je nyní jen v tom, že má velkou armádu nezaměstnaných. Bylo by to tedy stále trochu trpké vítězství.
