Česká národní banka považuje české nemovitosti za mírně nadhodnocené a i proto dál přitvrzuje v opatřeních, která mají ztížit přístup domácností k úvěrům. Zchladit “realitní horečku” v dohledné době ale nebude jednoduchý úkol - řada faktorů je jednoduše mimo kontrolu centrální banky.
České nemovitosti vypadají relativně draze při porovnání s průměrným příjmem obyvatel. Vývoj cen v posledním roce výrazně překonal dynamiku průměrné mzdy a poměr cen ke mzdám byl tak na konci roku 2016 zhruba 5 % nad dlouhodobým průměrem. Zajímavé je, že podobné varovné signály nejsou vidět při pohledu na poměr cen českých nemovitostí k nájmům - ten je naopak zhruba 6 % pod dlouhodobým průměrem. Vysvětlení je jednoduché - nájmy zrychlují především v posledních kvartálech podobně jako ceny nemovitostí. Proč?
Jednoduše proto, že nabídka na trhu nestíhá uspokojit nikoliv čistě spekulativní, ale “přirozenou” poptávku po bydlení. Jedním z důvodů je výrazné zpomalení nové výstavby na řadě míst, především pak v Praze. Developeři v uplynulém roce zahájili v hlavním městě stavbu “pouze” 2800 nových bytů. Dosavadní demografické trendy přitom ukazují na pokračující roční přírůstky domácností v Praze tempem okolo 6000 za rok. Navíc nový fenomén Airbnb podle různých odhadů odsál z trhu s nájemním bydlením v Praze až 10 tisíc bytů. Nabídka v takovém prostředí poptávku jednoduše nestíhá a centrální banka na tom v dohledné době nic zásadního nezmění.
Navíc makro prudenční opatření nemohou udělat o moc víc než, že zhorší dostupnost úvěrů pro část především nižších příjmových skupin a zabrání jim zadlužit se při nákupu teoreticky nadhodnocených nemovitostí. Těžko při rostoucích nájmech a nízkých úrokových sazbách sníží atraktivitu investic do bydlení mezi těmi, co mají peněz dost a přemýšlí, kam s nimi. Bez výraznějšího růstu úrokových sazeb (ke kterému se ČNB nechystá) bude investiční poptávka dál sílit.