Známý ekonom Robert Solow z Massachusetts Institute of Technology v rozhovoru pro Equitable Growth in Conversation uvedl, že všechny tři hlavní problémy americké ekonomiky souvisí s nerovností. Jde totiž o nerovnost příjmů, nerovnost bohatství a poté samotný pocit, že se s někým jedná „jako se špínou“. Právě tento poslední typ nerovnosti hrál podle ekonoma významnou roli při posledních prezidentských volbách v USA. První dva by se daly částečně řešit vyšší progresivitou daňového systému, ale současný trend je opačný.
Solow v souvislosti s nerovností poukázal na Clarka Kerra, který tvrdil, že hlavním výsledkem kolektivního vyjednávání ve firmách není výše mezd, ale „soustava pravidel, standardů chování“. Tedy to, co si kdo může dovolit k jiným a co už si dovolit nemůže. Solow tvrdí, že právě nyní by bylo třeba najít způsob, jak by zaměstnanci ovlivnili to, jak se s nimi ve firmách jedná. Dříve to podle něj činily odbory, ale dnes nemají „online zaměstnanci“ kontakt se svými zaměstnavateli, mění pozici každý den a nemají ani vazbu na jiné lidi, kteří pracují pro stejnou společnost. V takovém prostředí je těžké se organizovat a měnit pravidla, na základě kterých se s lidmi jedná.
„Podle mého názoru není rostoucí nerovnost ani tak o věcech, které lze měřit. Jde o vztah mezi šéfem a jeho podřízeným, který je stále více vychýlen směrem k šéfovi. A to dělá lidi nešťastnými,“ říká ekonom. Tento problém vzniká ve chvíli, kdy se ze zaměstnanců stávají „nahraditelné objekty, které nemají žádné postavení“. Solow v této souvislosti vzpomíná, jak odbory v továrně v Kentucky navrhovaly, že budou samy organizovat její chod. Management automobilky jim řekl, ať to zkusí a že se uvidí, co dokážou. „Zbytek korporátního světa v zemi se ale musel zhluboka nadýchnout a ptal se, co je to za výmysl. Solow tím poukázal na obecnou nevraživost firem vůči odborům, která panuje i přesto, že „odbory tu měly v minulosti silnější pozici a firmy přitom vydělávaly slušné zisky“.
Solow se věnoval i tématu možného přehřívání americké ekonomiky: „Ekonomové se nyní každý den baví o tom, zda už je ekonomika ve stavu plné zaměstnanosti. Kdy jsme ale naposledy viděli skutečně napjatou situaci na trhu práce, ve které by se zaměstnavatelé museli přetahovat o dostupné zaměstnance namísto toho, aby se lidé všemožně snažili získat zaměstnání? Já se obávám možných dopadů na inflaci stejně jako každý jiný, ale může trvat ještě několik let, než se dostaneme na skutečnou plnou zaměstnanost.“ Podle ekonoma by bylo „zajímavé pokusit se dosáhnout skutečné plné zaměstnanosti“. Poukazuje na „asymetričnost“ našeho vnímání celé situace: „Jestliže nějaká firma řekne, že má problémy najít odborného zaměstnance, hned jsou toho plné noviny. Pokud má ale nějaký odborník problém najít zaměstnání, nikoho to nezajímá.“
Autor: Heather Boushey
(Zdroj: Washington Center for Equitable Growth)