Energetika ve světě v současnosti prochází zásadními proměnami. Jedním z hlavních trendů je postupné opouštění tradičních zdrojů energie ve prospěch zdrojů obnovitelných. Tato změna sebou nese kromě snížení uhlíkové stopy také nové energetické výzvy především v oblasti stabilizace distribuční sítě.
To vyplývá z charakteru produkce obnovitelných zdrojů, který je v mnoha případech nárazový a závislý na externích (typicky meteorologických) podmínkách, což vede k větším výkyvům v síti, jejichž důsledkem může být v extrémním případě i úplný výpadek sítě.
Ruku v ruce s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů v energetickém mixu tedy roste potřeba posílit stávající stabilizační prvky v síti a vzniká i prostor pro úplně nová řešení. V této souvislosti se stále častěji skloňují bateriová úložiště, která by mohla ideálním způsobem na jedné straně akumulovat energetické přebytky a na straně druhé představovat rychlý záložní zdroj v případě převisu spotřeby nad produkcí.
Jak vypadají příklady z praxe?
Jedním z mediálně nejvděčnějších příkladů praktické realizace je 129 MWh bateriové úložiště v Jižní Austrálii v současnosti realizované společností , které má být po dokončení největší svého druhu na světě a jehož realizaci se její CEO Elon Musk zavázal uskutečnit v průběhu 100 dní (v opačném případě ho postaví zdarma). Úložiště by zde mělo fungovat v tandemu s přilehlou větrnou elektrárnou a kompenzovat rozdíly mezi její aktuální produkcí a odběrem ze sítě. V podobném duchu se nese i připravovaný projekt Vattenfallu, který plánuje vybudovat úložiště s maximálním výkonem 22 MW v blízkosti svojí větrné farmy Pen y Cymoedd ve Walesu. Ten se má stát součástí britského národního Enhanced Frequency Response (EFR), který představuje nový vysoce reaktivní (náběh kolem 1s) systém stabilizace frekvence v distribuční síti.
I v České Republice máme v této oblasti první vlaštovky - podobné projekty se připravují na Českobudějovicku (EON, 1,75 MWh), Chomutovsku (ČEZ, 1MWh) a Prostějovsku (Solar Global, 10MWh). I díky bohatým nalezištím lithia na Cínovci a lokálnímu know-how (jmenovitě unikátní patent tuzemského výrobce lithiových baterií HE3DA) je možné u nás předpokládat v této oblasti ještě významný rozvoj a Česká Republika může v této technologické revoluci sehrát nezanedbatelnou roli.
Jako alternativa k velkým bateriovým projektům se diskutuje i koncept tzv. virtuálního úložiště. Toto řešení spočívá v propojení menších uložišť na úrovni koncových uživatelů a jejich využití na vyrovnávání nabídky a poptávky v síti. V této souvislosti se mluví především o využití baterií, které si pořizují uživatelé k domácím fotovoltaickým systémům (např. v Německu jich evidují na 50 tisíc) a rovněž využití baterií v elektromobilech.
Financování bateriových projektů
Nedílnou součástí diskuse o bateriových projektech je i otázka jejich financování. V současnosti je většina uložišť financována z vlastních zdrojů, ale diskutuje se i možnost zapojení zdrojů bankovního financování. Zde bude důležitým faktorem hlavně struktura odběratelských kontraktů s distribučními sítěmi. Pro potenciální bankovní financování na projektové bázi je důležitá hlavně předvídatelnost příjmů a to v ideálním případě předpokládá dlouhodobé odběratelské smlouvy za stanovenou cenu po dobu amortizace úložiště. To ovšem znamená menší flexibilitu na straně distributora a zároveň nižší výnosnost pro provozovatele a proto je pravděpodobnější, že kontrakty budou výrazně kratší. Například ve Velké Británii, která momentálně bateriové stabilizační prvky v síti intenzivně řeší, získalo tento rok v rámci tendru na poskytovatele stabilizačních služeb (EFR) 8 úložišť 4-leté kontrakty. To při očekávané návratnosti přibližně 10 let nevyvažuje pro banky významná komerční rizika (jenom krátkodobě předvídatelné příjmy, očekávaný pokles cen baterií v čase, riziko technologické změny), což by muselo být kompenzováno konzervativnější strukturou (např. kratšími splatnostmi nebo výrazným omezením dividend ve spojení s mechanizmy povinného předčasného splacení) a vyšší cenou. Je pravdou, že omezené množství projektů v Británii získalo v roce 2016 i 15-leté kontrakty na záložní kapacitu, které poskytují fixní peněžní tok po delší dobu, ale ty nejsou schopny samy zabezpečit návratnost investice a zároveň se vedou diskuze, zda se podobné kontrakty s ohledem na flexibilitu a náklady budou udělovat i v budoucnosti.
Autorem textu je Ivan SZABÓ, Projektové financování ČSOB
(Ilustrační foto: domácí bateriové úložiště, HE3DA)