Nick Butler z Financial Times se domnívá, že každá země na světě se sice nachází ve specifické situaci, ale i přesto se dá hovořit o čtyřech základních faktorech a otázkách, které budou v letošním roce ovlivňovat světovou energetiku. Na prvním místě jde o stabilitu Saudské Arábie. Pokud by totiž došlo k destabilizaci v této zemi, ovlivnilo by to nejen Asii, kam proudí většina jejích exportů, ale celou globální ekonomiku.
Korunní princ Mohammed bin Salman má pravděpodobně situaci ve své zemi pod kontrolou, ale přece jen je to neobvyklý a křehký způsob kontroly, který stojí i na uvěznění desítek podnikatelů a členů královské rodiny, koncentraci moci v rukou jednotlivce a mohutné PR kampani, která přesvědčuje celý svět, že Mohammed bin Salman je moderně smýšlejícím liberálem. Tomuto příběhu určitě nevěří třeba v Jemenu, a vlastně i na celém Blízkém východě.
Za plány na budování supermoderních měst stojí zčásti starý známý náboženský fanatismus namířený proti šíitským komunitám v celém regionu, a zejména v Iránu. Takže nestabilita se v této oblasti opravdu vyloučit nedá. Největším rizikem je ozbrojený konflikt mezi Saudy a Íránci, kterému se obě země doposud vyhýbaly, ale který by v případě svého vzniku mohl ohrozit celý mezinárodní obchod s ropou.
Druhou otázkou je rychlost, s jakou poroste těžba z břidlic v USA. V roce 2017 se zvýšila asi o 600 000 barelů za den. A nedávný růst cen ropy učinil většinu projektů v USA opět ziskových. Těžba roste a pokud by se v roce 2018 zvýšila podobně jako v roce předchozím, vyvážila by téměř celé snížení těžby v zemích OPEC. Takže ty by svou těžbu musely snižovat ještě více, nebo by došlo k poklesu cen ropy.
Třetí otázka se týká Číny, která v posledních letech dokázala slušně růst i bez toho, aby se prudce zvyšovala její spotřeba energií. Ekonomický růst byl pravděpodobně nižší, než ukazovala oficiální čísla. Tamní vláda totiž nerada přiznává, že i její hospodářství se nevyhne recesím a boomům. I tak ale platí, že růst už není tak energeticky náročný. Pokud by měl tento trend přetrvat, projevilo by se to na globální poptávce po energiích včetně ropy, plynu a uhlí. A také na emisích oxidu uhličitého.
Poslední otázka je možná nejdůležitější: Jak rychlý bude růst obnovitelných energií? V posledních letech došlo ke znatelnému poklesu jejich nákladů a zároveň ke zvýšení nabídky. Větrníky se přibližují bodu, kdy jsou plně konkurenceschopné i bez dotací, daří se i solárním elektrárnám a IEA tvrdí, že náklady v tomto segmentu klesly od roku 2010 o 70 %. Problémem pro celé odvětví obnovitelných energií je jeho roztříštěnost, existuje tu velký počet malých společností, z nichž některé jsou zakládány hlavně proto, aby získaly dotace. Letošní rok ukáže, zda se to změní a zda větší koncentrace pomůže zvýšit konkurenceschopnost vůči uhlí a dalším fosilním palivům.
Zdroj: FT