Míra nezaměstnanosti v řadě ekonomik dramaticky klesla, růst mezd nabírá na tempu a obojí podle známého ekonoma a poradce banky Stephena Kinga naznačuje, že se blíží konec současného cyklu. Na druhou stranu ovšem podle něj nesmíme zapomínat, že sazby leží z historického hlediska stále velmi nízko a v USA proběhne fiskální stimulace. Eurozóna si také užívá ekonomické dynamiky, která byla ještě před pár lety nemyslitelná. A obavy z kolapsu čínské ekonomiky se dnes zdají být absurdní.
King přes uvedený pozitivní vývoj optimistou není a na stránkách Financial Times tvrdí, že „varovné zvony by měly znít přesně v době, kdy si tolik zemí vede tak moc dobře“. Historie totiž na asijské krizi, kolapsu na Nasdaqu i krizi roku 2008 ukazuje, že právě období silného simultánního růstu nad trendem předchází významným problémům. Jedinou výjimkou bývá část cyklu po recesi, jakou byl například rok 2004.
King tvrdí, že souběžný růst většiny ekonomik sebou nese náklady, které ekonomové často ignorují. První z nich souvisí s nadměrným podstupováním rizika. „Dobré časy netrvají věčně, protože během nich začneme všichni dělat hloupé věci,“ píše ekonom. Za příklad dává období před únorovým propadem trhu, během něhož někteří investoři začali brát riziko na příliš lehkou váhu.
Druhý problém spočívá ve vztahu mezi silnou globální ekonomikou a poptávkou po kapitálu a komoditách. Pokud se vede dobře jen několika zemím, na celkové poptávce po komoditách se to tolik projevit nemusí, ale silná globální ekonomika táhne jejich ceny nahoru. Stejný poptávkový efekt se projevuje u kapitálu a výsledkem jsou rostoucí dluhopisové výnosy. Třetí problém je pak důsledkem prvních dvou. Synchronizovaný růst totiž obvykle souvisí s utahováním monetární politiky. A americký Fed má podle historických zkušeností tendenci zvyšovat sazby rychleji, než trh čeká.
„Inflace se dnes chová vzorně, ale o cenách aktiv už to říci nelze. Dluhy jsou výš než před finanční krizí a sazby se naopak drží nízko, takže centrální banky už během krize nemohou přispěchat s takovou pomocí, jako to učinil Alan Greenspan, když nastal propad americké ekonomiky,“ domnívá se King. Radí, aby centrální banky více spolupracovaly a kladly větší důraz na udržení finanční stability než na dosahování inflačních cílů. K tomu varuje, abychom se neoddávali snům o „nové ekonomice“, protože takové sny obvykle vedou k tvrdému pádu.
Zdroj: FT