Nejdražším městem na světě je podle čerstvě sestaveného žebříčku týdeníku The Economist Singapur, následovaný Paříží a Curychem. Nejlevněji je naopak v Damašku a Caracasu. To má samozřejmě své důvody a Damašek kvůli tomu rozhodně nebude populárnějším místem k životu. Jinak tomu může být u relativně drahých měst, která v poslední době viditelněji zlevnila - z první desítky například kvůli slabšímu dolaru vypadla všechna americká města včetně New Yorku. A pozornost si zaslouží také města, která naopak v posledních 12 měsících nejvíce zdražila. Do této skupiny patří i Praha, která poskočila dopředu o třináct příček a je osmdesátým druhým nejdražším místem na světě - cenová úroveň podle The Economist dosahuje 67 % úrovně New Yorku a Praha je tak dražší než Moskva nebo Petrohrad.
Skok za poslední rok podle nás do značné míry odráží především posilování české koruny, která ukončila v roce 2017 své intervenční “dobrodružství”. Česko mělo ale také v roce 2017 vyšší inflaci než sousední evropské země a zaznamenalo nejrychlejší růst cen nemovitostí v celé EU, a ty s sebou táhly vzhůru i nájmy. Podle dostupných domácích čísel opět zdaleka nejvíce v Praze, kde je převis poptávky po bydlení nad nabídkou nejvyšší.
V tomto světle je trochu škoda, že data z The Economist se týkají jen největších světových metropolí. K důležitým pohybům v cenách i rozdělování bohatství přitom dochází právě mezi velkými metropolemi na jedné straně a slabšími centry v okrajovějších částech zemí na straně druhé. Ve většině vyspělého světa narůstají nejenom rozdíly mezi socio-ekonomickými skupinami, ale současně s tím také mezi jednotlivými regiony. Bodují úspěšná kosmopolitní města, kde se koncentrují lidé s nadprůměrným vzděláním a schopnostmi. Logickým důsledkem jejich úspěchu je ovšem vylidňování a zaostávání slabších a okrajových částí země, na které “ekonomika zapomněla”. Výbornou sondu do takovýchto míst v Británii přináší ve Financial Times Sarah O'Connor.
TRHY
CZK a dluhopisy
Česká koruna lehce posílila a dnešní silná čísla z domácí ekonomiky (průmysl a maloobchod) by ji mohla jenom pomoci. Guvernér ČNB Jiří Rusnok navíc v Liberci na setkání s podnikateli podle Hospodářských novin hovořil o přehřívání české ekonomiky a potvrdil tak, že poslední slabá inflace nemění nijak zásadně základní pohled ČNB na ekonomiku. Silné rezistence eura dál vidíme v okolí 25,50 EUR/CZK a pak na 25,65.
Zahraniční forex
Kurz eurodolaru zůstal včera v úzkém pásmu 1,235 až 1,24 ačkoliv trh byl konfrontován s relativně holubičí rétorikou ze strany ECB (Draghi a Praet) a sadou důležitých americký dat. Připomeňme, že tržby amerických maloobchodníků slušně rostly naposledy v listopadu loňského roku, a od té doby jsou útraty spotřebitelů slabší. V únoru tržby klesly o 0,1 procenta, tedy stejně jako v předchozích dvou měsících. Konsensus trhu byl nastaven na 0,3 pct. V reakci na to běžící odhad amerického růstu HDP z dílny atlanského Fedu klesl z 2,5 % na 1,9 %. Výsledkem je, že americká výnosová křivka dále zplošťuje (a to rychleji než ta německá), což dolaru zatím příliš nevadí.
Dnes jsou na programu jen data druhé kategorie v čele s americkou podnikatelskou náladou od Philly Fedu. Před blížícím se zasedáním Fedu (příští středu) však od eurodolaru již žádné větší zisky nečekejme.
Zlotý bude dnes dopoledne bedlivě monitorovat výsledek únorové inflace. Negativní korekce některých cen v celém regionu (máslo a vejce) může přivodit nečekaně nižší inflaci i Polsku, což by se zlotému asi krátkodobě nelíbilo.
Ropa
Cena ropy Brent v průběhu včerejšího obchodování lehce stoupala, nakonec však hranici 65 USD/barel pokořit nedokázala. Data o zásobách z dílny EIA sice poukázala na vyšší než očekávaný nárůst zásob surové ropy (+5 mil. barelů), ten byl nicméně kompenzován nad očekáváním velkým poklesem jak zásob benzínu (-6,27 mil. barelů), tak destilátů (-4,36 mil. barelů). Významnější impuls se cenám ropy tentokrát nedostalo ani ze strany americké produkce, jejíž nárůst byl v posledním zkoumaném týdnu omezený.
Zajímavější, byť rovněž bez výraznějšího vlivu na cenu, se však jeví závěry z měsíčního reportu OPECu. V něm totiž kartel poprvé od poloviny minulého roku přiznává, že růst globální nabídky předčí v tomto roce zvýšení poptávky po ropě. Klíčovou roli v tom samozřejmě sehrají producenti mimo OPEC – v čele s břidlicáři z USA – jejichž předpokládanou těžbu kartel pro rok 2018 zvýšil o 280 tis., celkem na 1,66 mil. barelů denně. Výsledkem je tak nižší než očekávaná poptávka po ropě kartelu a méně utažený ropný trh…