Uhelná lobby Eurocoal mívala v Bruselu mocný hlas. Koneckonců lobovala za palivo, které poskytovalo energii pro průmyslovou revoluci a hrálo klíčovou roli v energetickém mixu většiny zemí. Dnes Eurocoal v Bruselu zastupují jen tři lidé, ale Sara Stefanini z Politico se nedomnívá, že by organizace házela ručník do ringu.
Eurocoal již nezastupuje obrovské odvětví, které zaměstnávalo miliony lidí od Walesu po Itálii. Jeho cílem je nyní boj za záchranu toho, co z těžby zbylo v zemích jako Polsko, Německo či Rumunsko. Organizaci v Bruselu zastupuje Brian Ricketts, který tvrdí, že „to jen tak nezabalí“, i když se klimatická agenda pokouší uhlí vyhladit. Je přitom zřejmé, že největším nepřítelem uhelných lobbistů je právě boj se změnami klimatu a snahy EU o omezení emisí, a tudíž i používání uhlí.
Eurocoal ve svých argumentech uznává, že změna klimatu je problémem, ale dodává, že nejde o problém jediný. Tvrdí, že Evropa se stejně tak musí snažit o dosažení energetické bezpečnosti a zajištění energií pro průmysl. K tomu by mělo uhlí používat jako nástroj konkurence s rozvíjejícími se zeměmi, které nepovažují změny klimatu a boj s nimi za svou prioritu. Organizace tak například zažalovala Evropskou komisi kvůli regulaci emisí elektráren zavedené v minulém roce. Tato regulace má oficiálně bojovat s emisemi, které negativně ovlivňují zdraví populace, ale Eurocoal tvrdí, že penalizuje uhelné elektrárny za vypouštění skleníkových plynů. Podobné žaloby jsou ale spíše výjimkou.
Tlak na uhlí v Evropě každopádně roste, o čemž svědčí i to, že země jako Francie, Velká Británie, Nizozemí či Itálie již stanovily dobu, do které chtějí úplně upustit od používání tohoto zdroje energie. Německo ale podobný krok odmítá i přesto, že se celkově snaží o posun k zelené energetické politice. Toto téma také bylo jednou z příčin, proč nedošlo k první koaliční dohodě po německých volbách.
Země jako Polsko se na uhlí stále značně spoléhají a zájem budí i u některých investorů. Například „český energetický konglomerát EPH skupuje doly a elektrárny a sází na to, že čisté energie nebudou znamenat konec uhlí“. Zelenější vládní politika je ale každopádně tím faktorem, který změnil uhlí z jedničky energetického mixu na veřejného nepřítele číslo jedna, píše Politico. A na závěr dodává: „Před uhlím byly největším záporákem tabákové společnosti a nyní to vypadá, že po něm to budou plasty.“ Někteří uhelní lobbisté doufají, že větší pozornost věnovaná negativnímu dopadu plastů na životní prostředí může přinést snížení tlaku na uhlí. Ale asi ne.
Zdroj: Politico