Američtí vůdci rádi vykreslují Spojené státy jako příklad etického chování, ovšem Ted Galen Carpenter z The American Conservative vidí věci trochu jinak. Podle něj USA již celá desetiletí podporují autoritářské vládce a režimy, které utlačují svůj lid. Příkladem z historie může být Írán, Nikaragua, Tchaj-wan či Egypt. „Takové otevřené pokrytectví a dvojí metr jsou stále realitou,“ píše Carpenter.
Nejvíce zřejmá je propast mezi slovy amerických vůdců a realitou pravděpodobně na Blízkém východě. Američané totiž neustále kritizují země, jako je Sýrie či Írán, na kterých jim vadí jak jejich chování vůči jiným zemím, tak jejich domácí politika a útlak obyvatel. Taková kritika je podle Carpentera v mnoha ohledech namístě. Problém tkví ovšem v tom, že Washington mlčí v jiných případech, kdy by měl hovořit stejně hlasitě a se stejnou razancí.
„Když měl syrský režim na počátku dubna použít chemické zbraně, prezident Trump popsal Assada jako mimořádně nebezpečného nepřítele. Nazval jej zvířetem, které zabíjí své vlastní lidi, a pak ohlásil raketové útoky proti Sýrii,“ píše Carpenter a dodává, že Trump také kritizoval Rusko a Írán za to, že podporují Assada. „Která země na světě chce být spojována s masovými vraždami nevinných mužů, žen a dětí?“ ptal se tehdy Trump.
The American Conservative ale v reakci na Trumpova slova napsal: „Prezident by měl odpověď na položenou otázku dobře znát. Právě totiž v Bílém domě hostil jednoho z hlavních strůjců války v Jemenu. Jde o saúdského korunního prince, kterého stejně tak přivítala Británie a Francie. Tyto tři země vyzbrojují Saúdskou Arábii bez ohledu na to, jaká zvěrstva se kvůli její vládě dějí.“
Podle Carpentera jsou Spojené státy kvůli své politice vůči Saúdům spoluviníkem oněch zvěrstev a tragédií, mezi které řadí i vypuknutí cholery v Jemenu. Tvrdí, že existují důkazy použití fosforových bomb saúdskou armádou a pokud Spojené státy kritizují za použití chemických zbraní jen Sýrii, jde o vrchol pokrytectví. Podobný dvojitý metr ale není omezen jen na Saúdskou Arábii. Je patrný i ve vztahu k Turecku. Američané například kritizovali ruskou invazi na Krym, ale když v roce 1974 Turecko okupovalo severní část Kypru, podobně ostrá kritika nezaznívala. Washington se také drží zpátky i ohledně tureckých vojenských akcí na severu Iráku a Sýrie, přestože cílem Turků jsou Kurdové, kteří USA pomáhali v boji s ISIS.
Američané rádi kritizují Írán a je zřejmé, že ten skutečně ani zdaleka nepřipomíná demokracii západního stylu. Jenže jeho politický systém je mnohem otevřenější než ten v Egyptě či Saúdské Arábii. Saúdská královská rodina netoleruje ani náznak opozice, lidé jsou za ni uvězňováni či dokonce zabíjeni. S lidskými právy je to v této zemi mimořádně špatné a těžká represe vládne podle Carpentera i v Egyptě. Jejich kritika ale z Trumpových úst nezaznívá.
Pro podobný dvojitý metr mohou existovat dobré geopolitické důvody. Například Írán je vůči USA otevřeně nepřátelský a je tudíž pochopitelné, že Washington se snaží o snížení jeho vlivu v regionu. „Američtí vůdcové by ale měli být féroví vůči lidem a uznat, že jejich rozhodnutí jsou založena na chladné kalkulaci týkající se národních zájmů, ne na etice,“ uzavírá The American Conservative.
Zdroj: The American Conservative