Rachel Lurie a Ashoka Mody na stránkách VoxEU tvrdí, že ve Velké Británii se stále více ozývá volání po opakovaném hlasování o brexitu v naději, že tentokrát by odchod země z EU byl odmítnut. V červnu 2016 se pro brexit rozhodlo 52 % hlasujících, což bylo jen těsné vítězství. Je ale realistické očekávat, že by skutečně došlo k dalšímu hlasování a Británie by nakonec zůstala v EU?
Lurie a Mody tvrdí, že brexit a hlasování o něm není ani tak o vztahu Británie k EU, ale o reakci britských občanů na řadu ekonomických a společenských problémů, kterým politici dlouho nevěnovali pozornost. Požadují zejména „více příležitostí pro zlepšení společenské pozice a spravedlivější budoucnost“. Frustrace z toho, že politici nevěnují těmto požadavkům a názorům pozornost, bude přetrvávat bez ohledu na to, zda by se konalo další hlasování o brexitu, nebo ne.
Často můžeme slyšet, že za hlasováním o brexitu stál nacionalismus a xenofobie. Ovšem Lurie a Mody tvrdí, že „většina akademických studií ukazuje, že základem výsledku hlasování byly ekonomické problémy. Regiony, které hospodářsky zaostávají, se klonily k odchodu, a to samé platí o lidech, kteří se dostali do finančních obtíží. Studie také ukazují, že lidé na ekonomické periferii mají větší tendenci identifikovat se s nacionalistickými a xenofobními myšlenkami a hledají řešení mimo hlavní ekonomický proud.“
Významný vliv na výsledek hlasování o brexitu mělo i chování mladých lidí. Řada z nich se jej totiž nezúčastnila, a to podle ekonomů pomohlo k vítězství zastánců odchodu z EU. Na rozhodnutí nehlasovat či podpořit odchod pak měla nemalý vliv existence regionů a měst, kde došlo k ekonomickému úpadku kvůli zániku výrobního sektoru, který nebyl schopen konkurovat asijské produkci.
„V referendu o brexitu britští občané žádali o to, aby v budoucnu dostali férovou šanci. Chtějí, aby britští politici oživili průmyslové zóny a přinesli naději do městských komunit, ve kterých jsou lidé chyceni jako v pasti. Premiérka Theresa Mayová slibovala zemi, která bude fungovat pro všechny. Pak ale pokračovala s politikou fiskálního utahování předchozích konzervativních vlád. Toto utahování přitom nejvíce doléhá na ty, kteří hlasovali pro brexit. Nyní se může zdát, že náklady brexitu budou velmi vysoké. Jenže staré křivdy jsou hluboko zakořeněné a i kdyby se hlasování o brexitu opakovalo, jeho odpůrci by mohli být opět zklamáni,“ píší Lurie a Mody.
Zdroj: VoxEU