Deset let od finanční krize se struktura amerického bankovnictví nezměnila. V jejím jádru jsou vládou garantované, a tedy levné, vklady, které banky využívají primárně na půjčky. Vklady jsou v posledních letech pro financování bank ještě důležitější. Vlády jsou totiž čím dál opatrnější, co se týče toho, jak se tyto peníze půjčují. Toto základní nastavení je natolik zakořeněné, že mnozí věří, že neexistuje alternativa.
Startup TNB, což je akronymem The Narrow Bank, tento názor zpochybňuje a vyvolává tak rozruch. 31. srpna podala TNB stížnost federálnímu soudu proti newyorskému Fedu, který údajně porušuje právo tím, že jí odmítá udělit přístup k platebnímu systému centrální banky. Fed to nijak nekomentoval, ale v reakci na rostoucí nátlak tuto stížnost uznal.
Tento případ vrhá světlo na neobvyklý podnikatelský model. TNB, kterou vede dřívější šéf výzkumu newyorského Fedu, je založená na myšlence úzké banky, kterou poprvé navrhli profesoři z University of Chicago jako reakci na bankovní krizi 30. let. Zastánci „plánu Chicago“ argumentovali, že vklady a půjčky nemusí být spolu nutně spjaty. Banka může mít úzký mandát a omezit se pouze na přijímání vkladů.
Jednoduchý model
Podle soudního podání plánuje TNB dělat pouze to, že přijme vklady od finančních institucí (tedy ne od spotřebitelů) a uloží je u Fedu tak, aby využila úrokovou sazbu Fedu na rezervy, která činí 1,95 %. Pak by nepotřebovala ani pobočky, ani úvěrové analytiky. Související náklady by byly minimální. Protože by banky nemusely vydávat půjčky, regulátoři by potřebovali pouze audit, který by prokázal, že peníze, které má banka na účtu Fedu, pokrývají vklady klientů. Aby udržela náklady ještě níže, plánuje se TNB vyhnout pojištění vkladů, které může činit až 0,4 % aktiv. Protože jsou peníze investované u centrální banky, jsou již vládou garantovány.
Většina amerických bank platí podle poskytovatele dat Bankrate.com mizivé úroky pod 0,1 %. S tímto jednoduchým modelem by mohla TNB poskytovat konkurenceschopnou sazbu na vklady, zatímco by držela určitý spread mezi sazbou Fedu a úroky, které vyplácí zákazníkům. Provozní model se ale neobejde bez rizik. Fed by mohl přestat bankám úroky vyplácet a takový požadavek už obě americké politické strany již v minulosti učinily. Ale TNB, nebo jiná obdobně smýšlející instituce, by mohla v tomto případě model odladit a investovat místo toho své vklady do vládních dluhopisů.
Mlčení Fedu vzbudilo kritiku. TNB obdržela dočasnou zakládací listinu z Connecticutu, takže ji státní regulátor označil za legální. Centrální banka se může bát, že úzké banky, které nepůjčují peníze ani firmám, ani lidem, by mohly brzdit efektivitu měnové politiky. Jejich podnikatelský model by mohl také ohrozit stávající banky, což by mohlo mít rozsáhlé hospodářské důsledky. Podle případu TNB působí činnost Fedu „diskriminačně proti malým, inovativním společnostem“ a „dává privilegia zavedený institucím, které jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly“. Fed by tak nakonec mohl ještě co vysvětlovat.
Zdroj: The Economist