Richard Sandor v rámci své kariéry vymýšlí finanční produkty. V roce 2012 seděl ve své kanceláři ve Wrigley Building s výhledem na řeku Chicago a četl o skandálech ohledně London Interbank Offered Rate (LIBOR), souboru úrokových měr bank v Británii používaného na ocenění půjček, derivátů atd. za biliony dolarů. „Je to hloupost,“ vzpomíná Sandor, jak říkal svému kolegovi. „Vsaď se, že LIBOR o svůj věhlas přijde.“
Dva roky na to došel ke stejnému závěru i Fed. Sestavil skupinu, the Alternative Rate Reference Committee, která vytvořila novou benchmarkovou úrokovou sazbu Secured Overnight Financing Rate (SOFR). Od dubna se SOFR používá na hrstku dluhopisů velkých institucí, vč. Světové banky, MetLife a FannieMae. A nové benchmarkové sazby vytváří i centrální banky v Británii, eurozóně, Japonsku a Švýcarsku.
Vzestup a pád LIBORu
LIBOR spěje k zániku. Jeho osud byl zpečetěn v červenci 2017, když Andrew Bailey, šéf britského finančního úřadu (FCA), řekl, že se k roku 2021 postupně přestane používat. Zničily jej dva skandály. V tom prvním, v důsledku krize, zahlazovaly banky stanovující sazby své ceny, pravděpodobně s implicitní pomocí regulátorů, aby tak snížily pravděpodobnost vypuknutí paniky na trzích. V tom druhém obchodníci mírně manipulovali se sazbami, aby si vylepšili své zisky.
Následovný rozruch stál Boba Diamonda, generálního ředitele , místo a Toma Hayese, obchodníka v UBS a , svobodu, když byl odsouzen k 11 letům odnětí svobody. Dohled nad LIBORem byl převeden z Britské asociace bankéřů na britského regulátora a následně na Intercontinental Exchange, americkou burzu s cennými papíry a deriváty. V červnu souhlasila s tím, že zaplatí americkým úřadům pokutu 750 milionů dolarů jako vyrovnání za manipulaci, když na seznam přidala dalších sedm velkých bank. (Tato francouzská také souhlasila s tím, že zaplatí vysokou pokutu za obvinění související s úplatkářstvím v Libyi.)
Chatrné základy
LIBOR rovněž spočívá na chatrných základech. Jeho kořeny sahají až k neformální koalici londýnských bank v 60. letech. Ta byla formalizována do panelu dvaceti bank, které posílaly své denní odhady zápůjčních nákladů až pro pět měn a sedmi dat splatnosti až do jednoho roku. Ale některé ceny nejsou o moc lepší než pouhé domněnky. V červenci Randal Quarles, místopředseda Fedu pro dohled nad bankami, zaznamenal, že za použití měsíční a tříměsíční dolarové sazby LIBOR proběhlo pouze šest nebo sedm transakcí denně a v průměru jedna pro 12měsíční sazbu, přičemž „mnoho dní neproběhly vůbec žádné transakce“. Několik bank z tohoto panelu vypadlo, některé na žádost britského finančního úřadu (FCA) zůstávají pouze do roku 2021.
Na tomto křehkém principu se oceňují finanční produkty od swapů úrokových sazeb až po hypotéky za strhující částku 260 bilionů dolarů, odhaduje poradenská společnost Oliver Wyman. Dolarový LIBOR tvoří dalece největší díl s necelými 200 biliony dolary, šterlink a jen přispívají každý 30 biliony dolarů a švýcarský frank 5 biliony dolarů. Hlavní benchmark pro euro, EURIBOR a EONIA, čelí ještě tvrdším lhůtám pro reformu a své nahrazení než LIBOR. (EONIA nesplňuje novou evropskou direktivu a musí pryč do konce roku 2019.)
Novou cestou
Vytváření tržních alternativ a následné přesedlání na ně je nadlidský úkol. Přístup Fedu byl napíchnout se na „repo“ trh. Banky, které chtějí krátkodobou hotovost, prodávají cenné papíry s malým úvěrovým rizikem, jako třeba státní dluhopisy, jiným bankám se slibem, že si je další den odkoupí zpět za o něco vyšší cenu. Tento rozdíl představuje vpodstatě úrokovou míru přesnoční výpůjčky. Aby si zajistily splacení, poskytují záruku. Denně je těchto transakcí za 700 miliard dolarů. Ty se pak hlásí Fedu skrze Depository Trust & Clearing Corporation a Bank of New York Mellon. Po zpracování obrovského množství dat vydá Fed v 8 ráno svůj výsledek - vážený průměr SOFR.
Začátky jsou pomalé. Zatím se prodalo pouze sedm nebo osm dluhopisů, které jako referenční cenu používají SOFR. To je bez pochyb částečně dané neinformovaností investorů o novém produktu společně s neschopností Fedu vysvětlit to i těm, kteří jeho žargonu nerozumí. Ale také to může odrážet problémy s používáním přesnočních, téměř bezrizikových sazeb.
Časová struktura úrokových sazeb se musí pro delší dobu splatnosti vytvářet například z očekávané nebo skutečné přesnoční sazby. SOFR ale také odráží sazby opravdu vysoce kvalitních, v podstatě bezrizikových půjček, které by byly ohroženy jen pokud by padla americká vláda. Pokud by se SOFR používal jako benchmark, mohl by tak riskovat vytváření nesouladu u průměrných bank. Ve zkratce, SOFR by mohl ztroskotat díky tomu, že by investoři utíkali k bezpečným aktivům, čímž by tlačili dolů bankovní výnosy z půjček navázaných na SOFR. Ale vlastní zápůjční náklady bank by na velkoobchodním trhu rostly.
Navíc se rýsují právní problémy a čas utíká. Smlouvy se dál vypisují na LIBOR, z čehož jich spousta přesahuje rok 2021. Centrální banka Anglie v červnu poznamenala, že množství těchto derivátů spojených se šterlinkovou sazbou LIBORu od minulého roku vzrostla. V mnoha smlouvách, ve kterých banky pokračují, chybí „záložní“ klauzule, která by určila, která sazba se bude používat poté, co LIBOR platit přestane. Britští regulátoři oznámili 19. září bankám, aby jim do prosince dodali přehled jejich plánů, jak chtějí riziko spojené s LIBORem zmírnit.
SOFR nebo jeho alternativa?
Mezitím Sandor vyvíjí svůj vlastní benchmark, který si postupně získává své zákazníky. Do roku 2015 přesvědčil hrstku malých bank, aby se přidala k jeho nové burze American Financial Exchange, která nyní čítá 99 členů a kde se denně obchodují půjčky v hodnotě 1 miliardy dolarů. Z těchto transakcí se vyvozuje přesnoční úroková sazba na nezajištěné půjčky Ameribor.
Tento měsíc se Ameribor použil poprvé k nacenění půjčky od alabamské ServisFirst Bank of Birmingham pro dealera aut v Tennessee. Generální ředitel banky Tom Broughton řekl, že zvažoval i SOFR, ale protože nepoužívá repo na státní dluhopisy a jeho pasiva nejsou zajištěná, potřebuje sazbu, která vyhovuje zápůjčnímu riziku. Sandor doufá, že se Ameribor za dva až tři roky stane benchmarkem pro mnohé z 5 000 amerických regionálních a komunitních bank a jejich zákazníků. Ať už se tak stane, nebo ne, éra LIBORu končí.
Zdroj: The Economist