Soros: Během krize to šlo udělat mnohem lépe, nyní platíme cenu za chyby

V reakci na finanční krizi byla promeškána výjimečná příležitost, když se záchranné operace snažily pomoci zejména věřitelům a ne dlužníkům. Tato politika pak mimo jiné vedla k dlouhodobé pokrizové stagnaci a vyvolala hluboké společenské a politické tenze. Na stránkách Institute for New Economic Thinking to tvrdí Rob Johnson a George Soros.

Zatímco záchranný program TARP v hodnotě 700 miliard dolarů pomáhal po krizi bankám z problémů, Soros a jeho kolega podle svých slov již tehdy tvrdili, že peníze daňových poplatníků mají být použity na snížení celkového objemu hypoték. K tomu se měly tyto peníze vynaložit na navýšení kapitálu bank, které by násobně zvýšilo finanční kapacitu bank a představovalo by tak významný krok směrem ke stabilizaci systému. 

Tehdejší ministr financí Hank Paulson se ale rozhodl „svolat vedení velkých bank a donutil je přijmout finance od vlády, čímž je v podstatě stigmatizoval“. Sorosovi se ani poté nepodařilo přesvědčit vládu, aby navýšila kapitál bank a zároveň odepsala hodnotu hypoték na jejich realistickou tržní hodnotu. Proti tomu však zaznívaly hlasy, že by v podstatě šlo o znárodnění finančních institucí, což je krok směrem k socialismu a Spojené státy socialistickou zemí nejsou. 

„Takový argument ale nebyl přesvědčivý tehdy a není ani nyní. Když vláda zbavila finanční instituce jejich nadhodnocených aktiv, rozhodla se, že bude socializovat rizika,“ píše Soros a dodává: „Pokud by bylo přijato naše doporučení a větší ztráty by nesli akcionáři a dluhopisoví investoři, ulevilo by se naopak lidem se středními a nižšími příjmy. Takový přesun nákladů by znamenal, že by je nesli ti, kteří byli za celou kalamitu odpovědní. Došlo by také ke stimulaci poptávky a snížila by se příjmová nerovnost, která demoralizuje většinu lidí.“ 

Ve Velké Británii bylo podkapitalizovaným bankám nařízeno, aby zvýšily svůj kapitál. Měly možnost jít pro peníze na trh, ale byly varovány, že ministerstvo financí do nich samo vloží peníze v případě, že se jim je na trhu nepodaří získat. Stalo se tak nakonec u Royal Bank of Scotland a Lloyds TSB a injekce vládních peněz doprovázela omezení na straně odměn managementu a dividend. K něčemu podobnému došlo ve třicátých letech, když americká vláda přes Reconstruction Finance Corporation převzala vlastnictví bank a rekapitalizovala je. „Obamova vláda svým postupem sice uklidnila veřejnost, ale celá situace měla vysokou politickou cenu. Vláda pak nebyla schopna řešit hlubší problémy, chránila banky a ne dlužníky a tím ještě zvětšila propast ve společnosti,“ tvrdí Soros. 

Zdroj: Institute for New Economic Thinking