Na FTAlphaville jsme si mohli před několika dny přečíst o čínské společnosti Evergrande. Tedy o „realitním Goliášovi o velikosti 144 miliard dolarů“. Pozornost nyní vyvolala tím, že investovala 860 milionů dolarů do společnosti Faraday Future, která vyrábí elektromobily a je jedna z těch, které by chtěly dohnat a předehnat Teslu. Jak asi čtenář tuší, Evergrande chce tímto krokem diverzifikovat své aktivity a podle FTAlphaville může celá věc dokonce ukazovat, jaká je budoucnost předluženého realitního trhu v Číně a firem na něm. Mě ale celá věc zaujala ještě z jednoho důvodu: V USA se na další významnou křižovatku dostal jeden z nejvýraznějších korporátních a investičních příběhů současnosti, který na první pohled s Evergrande a jí podobnými vůbec nesouvisí. Jenže tomu tak není.
Produktové eso v rukávu Faraday Future by mělo vypadat následovně a není pochyb, že jde jen o jeden prvek celkové skládačky z mohutného čínského tahu na elektromobilní bránu. Ten trochu kazí čínský energetický mix, který zřejmě bude ještě dlouho hodně spoléhat na uhlí, ale to nyní dejme stranou.
Zdroj: FF.com
Podle FTAlphaville se Evergrande poslední dobou hodně zajímá o vše, co souvisí se čtyřmi koly. Společnost tak například investovala do Guanghui Group, což je největší dealer v Číně. Tyto kroky přitom přichází v době, kdy se vláda snaží zchladit realitní trh v zemi v obavách z příliš nafouknuté dluhové bubliny. Minulý týden tak například Bloomberg informoval, že v provincii Guangdong zvažují zákaz prodávání realit ještě předtím, než jsou dokončeny. Což by samozřejmě mělo znatelný dopad na tok hotovosti developerů.
Merchant Securities ale podle FTAlphaville tvrdí, že i kdyby takové omezení bylo skutečně zavedeno, nestane se tak dříve, než za 3 – 5 let. Jinak řečeno, developeři mohou mít v dohledné době stále dost peněz a podle výše uvedeného se snaží udat je někde jinde, než na napjatém realitním trhu. Jedním z hlavních cílů by tak mohla být právě elekromobilita. Což nás může vést k obdivu nad tím, jak podnikaví a kreativní Číňané jsou. A tím se dostávám k v úvodu zmíněnému korporátnímu příběhu z USA.
WSJ a řada jiným médií dnes píší o tom, že z zhruba po roce odchází ředitel firmy John Flannery. Jedním z důvodů mají být i překvapivě velké problémy v divizi energetiky. Svou roli pak bezesporu hraje i to, že cena akcií za poslední rok dál vesele oslabovala i přesto, že se vedení snažilo o určité restrukturalizační kroky. Nejeden čtenář si přitom jistě vzpomene, že bývaly doby, kdy bylo vydáváno za příklad toho, jak má fungovat firma a její vedení. Včetně toho, jak má společnost diverzifikovat své aktivity.
Vzpomenout můžeme například i na kdysi známou BCG matici a její deriváty, které tvrdily, že je třeba neustále se zbavovat toho, co má malý podíl na trhu, nevydělává a neroste. A využívat zdrojů generovaných málo rostoucími, ovšem ziskovými aktivitami, k rozvoji nyní neziskových oblastí, které mají velký potenciál úspěchu v budoucnosti. Což dává smysl, ale není to celý příběh. A praxe ukazuje, že ta jeho druhá část je dost významná: Existuje limit, kolika aktivitám se lze efektivně věnovat. Což je v podstatě variace na přísloví: Kdo honí dva zajíce najednou, nechytí ani jednoho. podle mne v jádru věci dojíždí přesně na tento efekt. Číňanům asi nejde upřít snaha učit se. Uvidíme, co nakonec udělají s lekcí od .