Investiční společnost Pimco tvrdí, že někteří investoři velmi pozorně sledují vzájemné chování akcií a obligací. Hlavním důvodem prý může být to, že v dobách, kdy mezi pohyby obou aktivit vládne negativní korelace, mohou investoři v případě potřeby prchat z akcií do bezpečného přístavu obligací. Pimco ale poukazuje na to, že tento vztah je ve skutečnosti trochu složitější.
Negativní korelace mezi akciemi a dluhopisy převládá zhruba od konce devadesátých let. Dluhopisy si tedy podle běžné interpretace většinou vedou dobře v době, kdy jsou akcie pod prodejním tlakem a naopak. Pimco ovšem tvrdí, že takový pohled může být zavádějící, protože „korelace neměří relativní výkonnost dvou aktiv“. Je tak například možné, že jedno aktivum má pozitivní trend vývoje a druhé negativní a přitom dohromady vykazují pozitivní korelaci. Ta totiž ukazuje, jak se proměnná vyvíjí relativně k trendu či průměru.
Pimco v této souvislosti ukazuje následující graf, který porovnává kumulativní zisky akcií a obligací od konce roku 1969 do listopadu 1970. Dluhopisy tehdy vynesly 10,9 %, akcie ztrácely 7 %. Obligace tak byly vhodným nástrojem diverzifikace, ovšem korelace mezi těmito dvěma aktivy byla v tomto období pozitivní. Obě aktiva se totiž pohybovala nad svým trendem, ovšem u dluhopisů byl tento trend rostoucí, zatímco u akcií klesající.
Pimco také přináší následující tabulku s několika obdobími, kdy akcie a dluhopisy vykazovaly pozitivní korelaci, ovšem jejich návratnosti se svým znaménkem lišily. Například mezi červencem 1990 a listopadem 1990 dosahovala korelace hodnoty 0,66, ovšem akcie ztratily 8,3 %, zatímco dluhopisy vykázaly zisky ve výši 3,6 %.
Pimco tedy radí, aby se investoři nezaměřovali na korelace, ale na skutečné návratnosti akcií a dluhopisů. „Dluhopisy z historického hlediska poskytovaly zajištění proti propadu cen akcií, ale ne nutně díky negativní korelaci. Korelace sama o sobě nemá velký význam,“ tvrdí Jamil Baz z Pimca.
Zdroj: Pimco