Před dvěma týdny řekl chilský prezident Sebastián Pinera v rozhovoru pro Financial Times, že jeho země „vypadá jako oáza, protože je stabilní demokracií, ekonomika roste, vytváří pracovní místa, zvyšuje mzdy a je udržována makroekonomická rovnováha“. Jak poukazuje ProMarket, den poté „bylo hlavní město Santiago pod palbou a prezident vyhlásil kvůli politickým nepokojům výjimečný stav“.
V tuto chvíli je většina země pod vojenskou kontrolou, panuje zákaz nočního vycházení a armáda dohlíží nad děním ve městech podobně, jako tomu bylo za časů Pinocheta, píše Promarket. Během nepokojů zemřelo minimálně 11 lidí, více než 70 stanic metra bylo spáleno, došlo k vyrabování řady obchodů. Zvnějšku přitom bylo Chile skutečně považováno za oázu a jeho ekonomika byla považována za jednu z nejvíce otevřených na světě. Míra chudoby tu klesla od devadesátých let z téměř 40 % na necelých 8 %. A po pádu Pinocheta tu byl každý zvolený prezident schopen dokončit své funkční období bez předčasného odchodu.
Pod povrchem to ale již řadu let vřelo. V roce 2011 se objevily velké protesty proti nerovnému systému vzdělávání, znečištění životního prostředí a privatizaci systému sociálního zabezpečení. Po roce 2013 se začaly objevovat velké korupční skandály, ukázalo se, že politické kampaně jsou financovány velkými korporacemi. Ale politické elity blokovaly další vyšetřování a podobné to bylo s řadou případů monopolního chování firem.
ProMarket tvrdí, že chování těchto elit zažehlo hněv populace sužované vysokou příjmovou nerovností. Koncentrace bohatství je v této zemi na podobných úrovních jako v Africe. Nejbohatší 1 % pobírá asi 30,5 % celkových příjmů. Podle ekonoma Ramona Lopeze pět nejbohatších lidí v zemi má stejný roční příjem jako nejchudších 5 milionů dohromady.
ProMarket tvrdí, že na vině je z velké části „kumpánský kapitalismus“ založený na známostech a elitářství. Liberalizace sice v Chile otevřela pole konkurenci, ale zároveň došlo ke koncentraci bohatství v rukou úzké skupiny magnátů. Zákony pak často slouží „korporátním skupinám vzniklým za Pinochetova režimu, které chtějí chránit své renty a vyhnout se konkurenci“. Ta je tak na řadě trhů pouhou iluzí. Podle organizace Horizontal lidé dokonce vynakládají 40 % svých příjmů na produkty, které se obchodují na nekonkurenčních trzích.
Pinera se v rozhovoru pro FT přirovnal k Odysseovi, který se připoutal ke stěžni a zacpal si uši voskem, aby neslyšel zpěv sirén. On sám tak prý obrazně činí proto, aby nepodlehl hlasům populistů a demagogů. ProMarket ale dodává, že vosk v uších mu možná také zabránil slyšet hlasy zoufalých lidí.
Zdroj: ProMarket