Ve včerejším příspěvku jsem načal téma ropného vrcholu - pohledem na projekce EIA doplněné o to, co implikuje současná kapitalizace . Tímto směrem budeme dnes pokračovat dál, a to u společností , , a Lukoil. Výsledky jsou, myslím, celkem zajímavé.
Včera jsme se dívali na společnost , jejíž kapitalizace (133 miliard dolarů) a volný tok hotovosti za posledních 12 měsíců implikují, že toto cash flow (FCF) by podle trhu nemělo v budoucnu růst. Jak je tomu u Exxonu, jehož kapitalizace je na téměř 300 miliardách dolarů? Jeho volný tok hotovosti za posledních 12 měsíců dosáhl podle dat z Morningstar 8,22 miliard dolarů, ale to je s ohledem na historii zřejmě málo vypovídající číslo. Vezmu proto FCF z roku 2018 – dosáhlo 16,44 miliard dolarů.
U jsme trochu rozebírali velký pohyb jeho bety, požadované návratnosti a jejich vliv na hodnotu firmy. U Exxonu to je jednodušší, beta se nyní pohybuje kolem jedné a za poslední roky není ani zdaleka tak proměnlivá jako u (tam se nyní pohybuje kolem 0,8). S těmito parametry pak podle mých jednoduchých výpočtů platí, že kapitalizaci Exxonu by ospravedlnil dlouhodobý růst volného toku hotovosti o 1,5 % ročně. Zhruba jsme tedy na stejném výsledku jako u .
RD má nyní kapitalizaci ve výši 240 miliard dolarů a volný tok hotovosti za poslední rok dosáhl 30,5 miliard dolarů (podobné to bylo v roce 2018). Jelikož kapitalizace je nižší než u Exxonu a FCF naopak vyšší, tušíme, že tu dojdeme k dost rozdílným implikovaným růstům. Tím spíše, že beta této akcie se pohybuje kolem 0,85, a tudíž je na podobných úrovních jako u firem předchozích. Konkrétně mi vychází, že na ospravedlnění současné kapitalizace tu stačí, aby FCF z oněch 30 miliard dolarů klesalo ročně asi o 6 %.
Total má betu o něco nižší, pohybuje se kolem 0,7. Jeho kapitalizace dosahuje 141 miliard dolarů a FCF za posledních 12 měsíců dosáhlo necelých 18 miliard dolarů. A vychází tu téměř přesně to samé, jako u Shellu – na ospravedlnění kapitalizace stačí, aby toto FCF klesalo asi o 6 % ročně.
Jak je na tom Lukoil? Jeho kapitalizace dosahuje 67 miliard dolarů. FCF bylo za posledních 12 měsíců na 680 miliardách rublů (po prudkém růstu posledních let z 252 miliard rublů v roce 2016). Pokud bychom předpokládali, že jeho beta se bude pohybovat kolem 0,8 – 0,9 (tedy na podobných úrovních jako u předchozích firem), pak na ospravedlnění kapitalizace stačí, aby FCF (světe div se) klesalo ročně asi o 6 %.
Pokud to tedy dáme vše dohromady, pak u velkých obchodovaných ropných společností trh v celku podle mých hrubých výpočtů nečeká žádné růsty, spíše poklesy jejich schopnosti generovat hotovost. Podle nich by to tedy nyní vypadalo, že nějakého ropného (respektive ropně/plynového) vrcholku, či planinky, bylo již dosaženo. Jenže jak jsme si ukazovali včera, například EIA počítá s tím, že spotřeba ropy ve světě bude dál dlouhodobě růst, a to zejména kvůli rozvíjejícím se zemím. S poklesem spotřeby ropy nepočítá ani IEA a řada dalších, kteří se pokusů o podobné projekce pouští.
Obojí jde skloubit s tím, že poptávka a těžba skutečně poroste, ale tento růst budou na nabídkové straně zajišťovat subjekty, které nejsou obchodovány na akciovém trhu. Tj., „obchodovaný“ ropný vrchol je již za námi, ten celkový ne. Alespoň teoreticky můžeme také uvažovat o tom, že objemový růst bude vyvážen poklesem cen ropy a trh tak poroste, ale ne tržby a tok hotovosti (obchodovaných) ropných firem. Nebo je samozřejmě možné, že se buď akciový trh, či naopak organizace jako EIA prostě mýlí.
Nějakých silných závěrů se na základě podobné jednoduché úvahy rozhodně dopouštět nechci, ale jak jsem uvedl v úvodu: Je myslím celkem pozoruhodné, jak jsou nastaveny současné kapitalizace ropných firem. Pokud by pak byly obecně dokonce vypovídající ony 6% implikované dlouhodobé poklesy a ropu nahrazovala nějaká mnohem čistší energie, byl by to asi nejlepší scénář.