Sociální sítě, internet, záplava polopravd a lží. Snažíme se s tím nějak vypořádat, ale možná to ani nejde. Tedy na té úrovni, na jaké se o to pokoušíme. Možná tím jen ztrácíme drahocenný čas.
Kdo věří nesmyslům
Nedávno zveřejněná studie se zabývá naší náchylností věřit falešným zprávám, informacím, či vyloženým „kravinám“ (bullshit). Autoři analýzy nejdříve poukazují na to, jak jsou různé dezinformace šířeny přes sociální sítě. Na svou analýzu pak získali přes 1 600 dobrovolníků a testovali u nich jejich tendenci přijímat nesmysly jako pravdivé informace.
Vědci mimo jiné zjistili, že tato tendence roste s tím, jak to přeháníme s naší vírou v naše znalosti a naopak klesá s našimi analytickými schopnostmi. Celkově vědci hovoří o negativním vlivu „reflexivní otevřenosti“, což chápu jako nekritickopu otevřenost všemu, co kde pochytíme. Pořeší to tedy něco jako kritická otevřenost?
Kde se nejvíce střílí
Jiná studie se zaměřuje na masovou střelbu v USA. Její autor John R. Lott z amerického Crime Prevention Research Center tak činí zejména ve vztahu k analýze Adama Lankforda z roku 2016. Ta „vyvolala masový zájem u amerických i mezinárodních médií, psaly o ní v , Wall Street Journal a stovkách dalších“. Pan Lankford totiž tvrdí, že během let 1966 - 2012 byl podíl Spojených států na masových střelbách v celém světě na 31 %. Tedy zhruba každá třetí tragédie tohoto druhu se udála v USA.
Asi naprostá většina z nás zaznamenala, že Spojené státy mají s násilím problém. V zemi značně uvolněného přístupu ke střelným zraním, která svět zahrnuje jedním násilným filmem za druhým, tedy asi závěr pana Lankforda nepůjde nijak výrazně proti naší intuici. A ani velmi kritické otevřenosti. Jenže:
Zmíněný John R. Lott v své studii tvrdí, že pan Lankford sice analyzoval data ze 171 zemí. Nicméně pan Lott nedokázal tato data ověřit a apeluje na jich konkrétní zveřejnění. Podle nich totiž došlo ve zmíněném období k 90 případům masové střelby v USA a 202 případům ve světě. Jenže podle studie pana Lotta „tato data hrubě snižují počet těchto případů v zahraničí“. Pan Lott konkrétně tvrdí, že jeho tým našel jen během posledních 15 let přes 1 400 takových tragédií ve světě mimo USA. Jeho vlastní odhady pak vedou k závěru, že Spojené státy se na těchto činech dlouhodobě podílí jen asi 1,4 %, což je znatelně méně, než je jejich podíl na světové populaci (4,6 %). A vědec dodává, že útoky v USA jsou tedy méně časté než je ve světě běžné a také jsou obecně méně tragické.
Co je pravda?
Možná se budeme muset smířit s tím, že u některých věcí a oblastí se prostě pravdu nedozvíme bez toho, abychom se jim hluboce věnovali, analyzovali data a podobně. Jinak řečeno, ani nějaká kritická otevřenost, či analytický selský rozum nám nepomohou. K příkladu s výše uvedenou studií rozporující to, co na první pohled dává jednoznačný smysl, mohu dát ještě jeden: Plachetnice se může navzdory selskému rozumu a logice pohybovat jen díky síle větru rychleji, než jaká je rychlost tohoto větru.
Tato neschopnost nějakým jednoduchým způsobem určovat pravdy s malým „p“ ale možná není zase takovou tragédií. Možná je pobídkou k určité pokoře – tomu, že nemusíme mít názor na všechno, rozumovat o všem. Stačí, když rozumíme tomu svému, svému povolání, chcete-li. Tím ale nechci skončit, protože by stále šlo o závěr povrchní. Skutečnou tragédií a ztrátou času podle mne totiž je, pokud před námi stojí Pravda a my jí kvůli vrtání se v „pravdách“ ignorujeme, nepoznáme:
„Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: “Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ (Jan)
Vlastně i na onom problému masové střelby a vražd je dobře vidět, jak (ne)důležité je zkoumání nějakého světového pořadí na straně jedné a faktické vydání se směrem k Pravdě na straně druhé.