V podstatě od počátku se uvažuje o tom, jak může pandemii ovlivnit počasí, respektive roční období. Nyní byly zveřejněny hned dvě studie, které se tímto tématem zabývají. Jejich výsledky na první pohled potvrzují tezi o tom, že vyšší teploty by mohly přinést úlevu. Ale je k nim co dodat.
Následující graf dává dohromady tzv. R, což je počet sekundárních případů na primární. Na ose x nalezneme průměrnou teplotu. Proložená přímka by potvrzovala rozšířený názor, že s rostoucí teplotou potenciál pro přenos klesá. Jenže tady se dá podle toho, jak jsou v grafu rozházeny modré body, hovořit spíše o tom, že jde o náznak nějaké vazby.
Ona studie, ze které graf je, se jmenuje „High Temperature and High Humidity Reduce the Transmission of COVID-19“. Její autoři Jingyuan Wang z Beihang University, Ke Tang z Institute of Economics, School of Social Sciences, Tsinghua University, Kai Feng z Beihang University (BUAA) a Weifeng Lv z Beihang University použili pro onen graf data ze 100 čínských měst a tvrdí: „Vysoké teploty a vysoká vlhkost vzduchu významně snižují přenos COVID-19, a to i pokud vezmeme v úvahu hustotu zalidnění a HDP na hlavu v jednotlivých městech“. Takový závěr je pak v souladu se zkušenostmi, že „vysoká teplota a vlhkost výrazně snižují přenos chřipky. Takže „příchod léta a dešťů na severní hemisféře může efektivně snížit počet nakažených“.
Ze studie bych poukázal ještě na následující dva grafy. Vůbec nechci shazovat práci uvedených vědců a použité statistické metody. I od oka vidíme, že tam „technicky“ nějaký vztah je (alespoň u teploty). Ale na druhou stranu zase i od oka vidíme, že sázet na něco takového by bylo dost riskantní. Jinak řečeno, počasí nějaký vliv má, ale nehovoříme tu ani náhodou o nějakém železném zákonu a jistotě, že léto vše vyřeší.
Druhá studie, o které jsem hovořil v úvodu, se jmenuje „Temperature, Humidity and Latitude Analysis to Predict Potential Spread and Seasonality for COVID-19“. Autoři jsou Mohammad M. Sajadi z Institute of Human Virology na University of Maryland School of Medicine, Parham Habibzadeh z Shiraz University of Medical Sciences, Augustin Vintzileosz University of Maryland - College Park, Shervin Shokouhi z Shahid Beheshti University of Medical Sciences, Fernando Miralles-Wilhelm z University of Maryland - College Park a Anthony Amoroso z Institute of Human Virology na University of Maryland School of Medicine. Ti všichni ve vzájemné spolupráci zkoumali data z měst, kde jsou vyšší počty nakažených, a došli k následujícímu:
COVID-19 se významně šíří v úzkém podnebném pásu s podobnými klimatickými podmínkami. Šíření viru pak odpovídá obvyklému sezónnímu šíření respiračních chorob. Vědci k tomu přidávají následující mapu, která má dokládat to, o čem hovoří v souvislosti s oním pásem:
V následujícím grafu studie dává dohromady vlhkost a teplotu u měst s různým počtem nakažených:
V první z následujících dvou tabulek vědci ukazují města výrazně postižená nákazou. Druhá tabulka pak ukazuje, která města by měla být s ohledem na zjištěné vztahy mezi teplotou a vlhkostí v následujících týdnech nejohroženější. Model do nich zařadil i Prahu:
Ekonomové mají s korelacemi bohaté zkušenosti a hojně je využívají. Podle některých názorů (N. N. Taleb) by jim ale mělo být používání tohoto nástroje naopak zakázáno. Jde jistě jen o bonmot, který ale poukazuje na jednu podstatnou věc – je všeobecně jednoduché až lákavé použít graf podobný tomu prezentovanému na začátku a dělat z něj příliš silné závěry. Léto může přinést pozitivní změnu, ale jistota to ani zdaleka není. Míru potenciální úlevy pak možná dobře ukazuje graf poslední.