O akciovém trhu můžeme uvažovat jako o největší továrně na predikce na světě. Nechme nyní stranou to, jak tato továrna fungovala v minulosti – jak efektivně odrážela dostupné informace, jak moc se nechala ovlivnit trendy, přáními, vlnami skepse, či naopak optimismu a podobně. Podívejme se prostě na to, o čem svým specifickým jazykem trh hovoří nyní.
Nejdříve malé připomenutí: Pokud by někdo hodnotil vývoj na akciových trzích čistě z toho, kam se propadají ceny akcií, mohl by udělat mylné závěry. Ceny akcií můžeme vnímat jako násobek toho, co firma vydělává. Pokud se pak ceny propadají bez toho, aby se propadaly zisky, je to něco úplně jiného, než když jde dolů i ziskovost. A někdy může dojít dokonce k tomu, že trh je i přes propad cen dražší. Jak je to možné? Dejme tomu, že poměr cen akcií k ziskům na akcii PE je 10 (ceny jsou třeba 100 a zisky 10). Pak se ceny propadnou o 20 % a my bychom mohli soudit, že trh o 20 % zlevnil. Jenže pokud se zároveň zisky propadly na polovinu, je poměr cen a zisků ne nižší, než 10, ale znatelně vyšší (16).
Podle dat prezentovaných na blogu pana Eda Yardeniho dosahovalo PE indexu S&P 500 ve čtvrtek hodnoty 13,9. Během krátké doby se tak notně propadlo z hodnot kolem 19, předtím naposledy zaznamenaných v roce 2002. Oněch cca 14 tu bylo naposledy v roce 2013 a níže se PE pohybovalo jen během roku 2007 a v letech 2010 – 2012. Celkově pak po finanční krizi fungovala u PE po nějakou dobu jako slušný strop hranice PE na 13. Takže ani sem jsme se nedostali, stále se nacházíme znatelně nad ní. A není to určitě obrázek žádné očekávané krize.
Mimochodem, pokud srovnáme fundament, který PE ovlivňuje, s rokem 2013, vidíme značné rozdíly. Tehdy se výnosy 30letých vládních obligací pohybovaly i nad 3 %, nyní jsou znatelně pod 1 %. To znamená, že tehdejší PE bylo formováno relativně slušným růstovým výhledem a zároveň relativně vysokými bezrizikovými sazbami (které právě ukazovaly na onen výhled).
Dnešní „stejné“ PE je svou povahou úplně jiné: Extrémně nízké bezrizikové výnosy velmi pravděpodobně odráží i horší růstový výhled. Podle zkušeností z minula můžeme dokonce uvažovat o tom, zda tato „predikce“ dluhopisového trhu (velmi nízké výnosy) není relevantnější, než všechny úvahy o predikcích akciových. Ohledně USA ještě zmíním, že poměr cen akcií k tržbám se u indexu S&P 500 propadl na 1,68, což je podobná hodnota jako při skepsi z počátku roku 2019. Ale v dlouhodobějším kontextu opět nejde o žádné drama.
U indexu S&P 500 tedy valuace nijak krizově nevyznívají (i když i to se může samozřejmě rychle změnit). Je to v principu tím, že ceny i samotné valuační násobky dost korigovaly, ale předtím byly mimořádně vysoko. Podstatně jiný obrázek nacházíme ale už u indexu S&P 600. Ten ukazuje, že u malých firem zavládl skutečný pesimismus – propad nastal z hodnot kolem 18 na 11,7. Tato úroveň byla směrem dolů překonána jen během finanční krize, mimo to se tu PE pohybovalo minimálně od roku 2002 vždy znatelně výše. PE malých firem se tak mimo to dostalo pod PE indexu S&P 500 a k tomu v minulosti také docházelo jen ve velmi náročných obdobích. Takže tento pohled již výše uvedené přece jen posouvá trochu jinam.