Vlády a centrální banky bohatých zemí během uplynulého roku poskytovaly bezprecedentní fiskální a měnovou stimulaci, aby pomohly mírnit ekonomické dopady pandemie covidu-19. Návrat do ekonomické normality – ať už bude mít v letech 2021 a 2022 jakkoli pozměněnou podobu – bude vyžadovat, aby vyspělé ekonomiky příliš dlouho neotálely a začaly si odvykat od oficiální podpory a vyhnuly se tak nebezpečným novým komplikacím.
Když na jaře roku 2020 pandemie uhodila, na straně měnové politiky udělaly centrální banky po celém světě, co bylo nezbytné k uklidnění finančních trhů. Od té doby zachovávají výrazně nápomocný postoj, typický historicky nízkými a v některých případech zápornými reálnými měnověpolitickými sazbami. Tvůrci měnových politik znovu použili a rozšířili stávající nástroje a podle potřeby utvářeli nové.
Tyto zásadní snahy silně nafoukly bilance předních centrálních bank. V prosinci 2020 úhrn aktiv Federálního rezervního systému USA, Evropské centrální banky, Banky Japonska a Lidové banky Číny činil ohromujících 28,6 bilionů dolarů. Na ECB z tohoto součtu připadalo 8,5 bilionu a na Fed 7,3 bilionu, zatímco celková aktiva japonské a čínské centrální banky dosahovala 6,8 bilionu a 5,9 bilionu.
Obdobně vlády vyspělých zemí uskutečňují historicky rázné fiskální politiky, kdy odkládají výdajové zábrany, aby poskytly širokou a rozsáhlou nerozlišující podporu mnoha subjektům, které ji potřebují a zasluhují si ji. Skupina třiceti odhaduje, že přímá fiskální podpora ve prospěch firem, zaměstnanců a nezaměstnaných během krize covidu-19 celosvětově v současnosti přesahuje 12 bilionů dolarů. Tato výpomoc, opřená o široký politický konsenzus, předešla velkému ekonomickému propadu a rozsáhlému strádání.
Mnohá z těchto nouzových opatření byla nezbytná a nevyhnutelná. Jelikož ale tvůrci politik pokukují po možném zotavení v letech 2021-22, musí se mít na pozoru před vedlejšími účinky déletrvající měnové a fiskální stimulace. Spojené státy a další bohaté země během snah o ozdravení a přetvoření svých ekonomik čelí několika rizikům.
V prvé řadě by se současné akciové výšiny mohly rychle proměnit ve zlý bolehlav, jak bude politická stimulace opadat. Akcie jsou na flámu, povzbuzeny obřími toky likvidity a lacinými penězi, a investoři lační výnosů se hrnou do rizikových aktiv.
Trhy navíc tiše chápou, že za většinou tříd aktiv v současnosti stojí centrální banky, což zvyšuje toleranci k riziku. To přispívá k vysvětlení nedávného strmého vzestupu, rozkolísaného poklesu a následného odrazu bitcoinu a sociálními médii roztáčeného vzedmutí, které zmáčklo hedžové fondy, jež nakrátko prodaly maloobchod GameStop. Nepolevuje ani pobláznění účelovými akvizičními společnostmi (SPAC), které získají kapitál primárním úpisem akcií a pak se poohlížejí po soukromých firmách, které koupí.
Není ale jisté, že současný akciový boom a honbu za výnosy bude možné udržet, jestliže tvůrci politik ukončí měnovou a fiskální stimulaci. Výsledná tržní korekce může být ostrá a bolestivá a mnohé investory vyjde hodně draho.
Druhé riziko s bolestí pro korporace souvisí. Rozsah státní podpory doposud ve většině vyspělých ekonomik drží míru zavírání podniků a bankrotů na nižší než běžné úrovni. Až ale budou vlády a centrální banky podporu odbourávat, což udělat musí, postup kreativní destrukce bude v řadách malých a středních společností, a dokonce u některých velkých firem pokračovat.
Mnohé potácející se firmy, jež v současnosti drží nad hladinou vládní štědrost, nebudou v postpandemické ekonomice solventní a udržitelné. Tvůrci politik je musí nechat zbankrotovat, dojít k převzetí nebo ukončení činnosti. Jakmile to připustí a dají průběh normálním tržním procesům, způsobí to bolest mnoha společnostem a zaměstnancům a zatíží to banky nesplácenými úvěry. Ekonomiky ale budou muset takovou bolest vydržet, protože alternativa neexistuje.
Třetí nebezpečí spočívá v tom, že další zdroje infekce – k jejímuž řešení mohou být centrální banky a dohledové orgány špatně připravené – vyvolají novou ekonomickou nákazu. Rizika mohou pocházet kupříkladu z velikého a rostoucího sektoru stínového bankovnictví, jehož finanční aktiva podle odhadu Rady pro finanční stabilitu dosáhla v roce 2018 výše 50,9 bilionu dolarů, což odpovídá 13,6 % globálního úhrnu.
Existují četné další hrozby pro ekonomickou stabilitu, od kybernetických útoků a selhání umělé inteligence po napětí na trzích s dluhopisy a platební neschopnosti u suverénních dluhů. Až se ekonomiky budou zotavovat z pandemie, centrální banky a regulatorní orgány si nemohou dovolit bagatelizaci objevujících se nových rizik na nedozorovaných finančních trzích a v technologiích ani zmírnění vlastní ostražitosti v dozorovaných sektorech.
Konečně existuje nebezpečí recidivy. Pokud se nám nepodaří populace mimo hlavní vyspělé ekonomiky plně naočkovat proti koronaviru, budeme riskovat, že u neočkovaných skupin umožníme vývin nových variant, které povedou k novým vzplanutím covidu-19. Vakcinace světa s cílem odvrátit takový vývoj by vyšla podle odhadu na 38 miliard dolarů – to je za péči o rozvoj pevného globálního zotavení ekonomiky zanedbatelná cena. Bohaté země musí dát k dispozici nezbytné prostředky a přestat hromadit vakcíny.
Tváří v tvář těmto rizikům si tvůrci politik ve vyspělých ekonomikách musí být vědomi vedlejších účinků svých agresivních měnových a fiskálních opatření. Jejich úkol bude ještě těžší, pokud vlády G20 – vedené USA – nedokážou přislíbit skromné prostředky nezbytné k naočkování světa proti covidu-19. Opakované recidivy, pandemická vzedmutí a ekonomická ochromení si jednoduše nemůžeme dovolit.
William R. Rhodes, bývalý předseda, výkonný ředitel a prezident Citibank, je prezidentem a výkonným ředitelem William R. Rhodes Global Advisors, LLC a autorem knihy Banker to the World: Leadership Lessons from the Front Lines of Global Finance. Stuart P. M. Mackintosh je výkonný ředitel Skupiny třiceti (Group of Thirty).
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org