Euro je na kolenou. Nejenže se společná evropská měna ocitla na dvacetiletých minimech, ale navíc vykazuje charakteristiky chování měn z tzv. emerging markets. Ve čtvrtek totiž zasedá ECB a dost možná, že bude svojí slabou měnou dotlačena k vyššímu zvýšení úroků, než by si za jinak stejných okolností přála. Jak k tomu ale došlo, že euro mohlo klesnout tak hluboko?
Vysvětlení je několik, ale tím prvním je především to, že evropská měnová unie je kočkopes. Společná měna sice funguje v rámci jednotném trhu, ten je však ne-optimální měnovou zónou, přičemž v rámci něho neexistuje ani přerozdělování na bázi fiskálního federalismu, ani řádná bankovní unie. Výsledkem je, že v situaci, kdy by centrální banka potřebovala bojovat přísnou měnovou politikou, si to nemůže dovolit, neboť by přivodila bankrot fiskálně zranitelných zemí v čele s Itálií. Pokud by tak jako na počátku devadesátých let řídila měnovou politiku v západní Evropě Bundesbanka, tak by zde úrokové sazby byly o několik procentních bodů výše. Měnová politika by přitom byla řízena inflačním výhledem a nikoliv tím, že politika Fedu způsobila výprodej měny na latinsko-americký způsob, či je třeba podle tureckého scénáře zajistit nízkými úroky levné financování veřejného dluhu.
Druhý problém, který má aktuálně euro, je strukturálně-fundamentální. Energetická koncepce, kterou si EU před několika lety vysnila, mohla fungovat jen za dobrého počasí a to doslova i obrazně. Musí svítit slunce, zároveň být hodně větrno a především Rusko musí dodávat kvanta levného plynu. V takové situaci si ekonomika může dovolit odstavit uhelné a atomové elektrárny a tím utopit stovky miliard dříve pro-investovaného kapitálu. Zhorší-li se však počasí a nedej bože začne válka se zemí, která ekonomice dodává levné suroviny, tak se i z exportního šampiona, jakým je Německo, stane země s deficitem obchodní bilance. Přitom právě přebytek zahraničního obchodu eurozóny, resp. běžného účtu platební bilance byl hlavním “fundamentálním držákem” nízko-úročeného eura.
EU a tím potažmo eurozóna bývá čas od času označovaná geopolitickou hantýrkou jako tzv. soft-power. Při pohledu na to, na jakých úrovních se dnes společná evropská měna obchoduje, nezbývá než konstatovat, že význam tohoto slovního spojení naplnil forexový trh bezezbytku.
*** TRHY ***
Koruna
Koruna během včerejší obchodní seance ztrácela a její kurz se dostal na dostřel hranice 24,60 EUR/CZK. Výsledek tuzemských mezd za druhé čtvrtletí korunu příliš nepovzbudil, přestože 4,4% meziroční růst byl mírně vyšší, než očekával trh, a překonal i očekávání ČNB (2,7 %). Z pohledu centrální banky totiž mzdový vývoj - alespoň prozatím - nevykazuje dynamiku, která by holubičí většinu v bankovní radě zvláště znejišťovala (nebo dokonce signalizovala počínající mzdově-inflační spirálu, o které by se dle Evy Zamrazilové dalo mluvit nad hranicí 5-7 %) a byla tak důvodem k dalšímu růstu sazeb. Vzhledem k silné holubičí rétorice posledních týdnů proto považujeme za pravděpodobné, že bankovní rada ponechá úrokové sazby v září beze změny.
Eurodolar
Eurodolar začal týden na dvacetiletých minimech, jsa konfrontován dalším brutálním nárůstem cen plynu na evropských burzách. Včerejší svátek v USA aktivitu na trhu trochu utlumil, přičemž dnes už by mohlo být živěji, neboť do hry se dostanou také americká data. Eurodolar však bude stejně primárně sledovat komoditní a dluhopisové trhy v Evropě. Kromě toho, že včera dramaticky narostly ceny plynu, se také výrazně roztáhly kreditní marže u italského vládního dluhu.