Takzvaná GATT, tedy Všeobecná dohoda o clech a obchodu, byla poprvé podepsána 23 zeměmi již v roce 1947. V průběhu desetiletí mířila následná jednání vedená v jejím rámci k podstatnému snížení cel po celém světě. V roce 1994 se pak GATT proměnila ve Světovou obchodní organizaci. Ta nyní zahrnuje 125 zemí, které tvoří přibližně 90 % světového obchodu. Na stránkách The Conversable Economist to píše Tim Taylor a v souvislosti se současným děním si klade hypotetickou otázku: Co kdyby se na GATT podílel i tehdejší Sovětský svaz?
Ekonom míní, že GATT byla celkově obrovským úspěchem. Ale „tehdejší Sovětský svaz ji vnímal jako klub jeho geopolitických a kapitalistických odpůrců“. V roce 1949 založil RVHP, spolu se Sovětským svazem zahrnovala Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a později se rozšířila o Albánii, východní Německo, Mongolsko, Kubu a Vietnam. Sovětský svaz měl přitom podle ekonoma svou vlastní představu o „komparativní výhodě“ a „ziscích z obchodu“.
„V té době měly USA poměrně malý objem obchodu se Sovětským svazem. Kupovaly například sovětskou ropu a prodávaly zpět obilí. Ale i když někteří prominentní ekonomové v 60. a 70. letech tvrdili, že sovětská ekonomika předhoní ekonomiku americkou, nebyla nikdy doba, kdy by američtí dělníci měli pocit, že by jejich pracovní místa byla ohrožena záplavou levnějších dovážených aut, spotřebičů a oceli z Ruska. Tyto obavy se v 70. a 80. letech naopak týkaly obchodu s Japonskem nebo možná Jižní Koreou, ale nikdy ne obchodu se Sovětským svazem,“ píše ekonom. A pokračuje:
„Představte si ovšem alternativní globální ekonomiku, v níž by byl SSSR během studené války součástí GATT. A zeptejme se, zda by bylo možné udržet dohodu s ním třeba poté, co Rusko v roce 1956 napadlo Maďarsko, nebo po startu Sputniku v roce 1957, nebo po kubánské raketové krizi v roce 1961. Bylo by politicky možné udržet globální dohodu o volném obchodu s USA a Sovětským svazem jako členy? Mám podezření, že ne.“
Taylor míní, že ono hypotetické srovnání něco říká o současné situaci ve světovém obchodu poznamenané vztahy mezi USA a Čínou. Ty „nezažily ekvivalent sovětské invaze do Maďarska, ani ekvivalent Sputniku, ačkoli umělá inteligence od DeepSeek z Číny se může tomuto zlomu blížit.“ S rostoucí úrovní geopolitické konfrontace ale rostou i tlaky na mezinárodní obchod. „Existují známky toho, že pro mnoho Američanů jsou obavy z mezinárodního obchodu obecně ve skutečnosti obavami z konfliktu s Čínou. Německo má obrovské obchodní přebytky po celá desetiletí a Japonsko má také nadále značné obchodní přebytky, ale pozornost si získaly až obchodní přebytky Číny,“ poukazuje Taylor.
Graf ukazuje historii amerických celních sazeb. Zřejmý je mimo jiné jejich prudký pokles před rokem 1950 a pak ještě v první polovině sedmdesátých let:
Zdroj: The Conversable Economist, X
Modern China, the Old USSR, and American Attitudes about Trade