Tim Taylor na stránkách The Conversable Economist rozvíjí úvahu o tom, zda byla teoreticky možná obchodní dohoda a úzká spolupráce mezi Spojenými státy a Sovětským svazem v době, kdy mezi těmito zeměmi vládly intenzivní tenze. Podle ekonoma taková úvaha ukazuje, kam se může mezinárodní obchod pohybovat kvůli současným tenzím mezi USA a Čínou (viz včerejší Víkendář, odkaz pod článkem). A rozvíjí, jaký je postoj běžných Američanů a jak se vlastně změnil svět za poslední desetiletí.
Taylor uvádí, že pro mnoho Američanů jsou obavy z mezinárodního obchodu obecně ve skutečnosti obavami z konfliktu s Čínou. Je to znát na tom, že i Německo má obrovské obchodní přebytky a to samé platí v případě Japonska. Ovšem pozornost si získaly až obchodní přebytky Číny. Například Laura Alfaro z Harvard Business School „ve svých vlastních průzkumech zjistila, že když se řekne obchod s Čínou, jakékoli další pozitivní postoje k obchodu u Američanů víceméně mizí, protože vše, na co myslí, je ztráta zaměstnání.“
„Na začátku 90. let, když viceprezident Al Gore obhajoval navrhovanou Severoamerickou dohodu o volném obchodu v televizní debatě s Rossem Perotem, jedním z jeho argumentů bylo, že mexická ekonomika je o mnoho menší než ekonomika Spojených států. Takže obavy z obchodu s Mexikem byly podle něj přehnané. V roce 1980, kdy Čína zahájila své ekonomické reformy, byla americká ekonomika 15krát větší než ta čínská. V roce 2001, kdy se Čína stala členem Světové obchodní organizace, byla americká ekonomika asi 8krát větší než čínská. Ovšem v roce 2023 je americké hospodářství už jen méně než dvakrát větší než čínské,“ připomíná ekonom výrazné změny v globální ekonomice posledních desetiletí. A dodává:
„V přepočtu na hlavu je HDP USA stále asi šestkrát vyšší než HDP na hlavu v Číně. Ale čínská populace je samozřejmě mnohem větší a v globálních záležitostech na velikosti záleží. Alespoň některá z oficiálních prohlášení Číny také naznačují, že by ráda dostala svou ekonomiku z útlumu opětovným dalším nárůstem exportu. Nicméně míra růstu čínského exportu, která byla možná v roce 1980 nebo 2001 vzhledem k relativně malé velikosti čínské ekonomiky, by byla nyní pro zbytek globální ekonomiky značně škodlivá. Velikost čínské ekonomiky navíc koreluje s jejími výdaji ve vojenské oblasti.“
Taylor je podle svých slov velkým zastáncem volného obchodu. Dodává však: „Nemyslím si, že by GATT mohla přežít v 50., 60. a 70. letech, kdyby zahrnovala jak USA, tak SSSR. Pokud nyní Čína podnikne kroky k podpoře domácího hospodářského růstu, kroky ke schválení dohod o duševním vlastnictví a ustoupí od hrozeb týkajících se Jihočínského moře, pak by obchodní dohoda zahrnující USA a Čínu mohla existovat. Ale to mi nyní přijde nepravděpodobné.“
Při pohledu do budoucna se pak podle ekonoma zdá, že pokroky v oblasti volného obchodu budou taženy zejména technologiemi včetně pokračujícího snižování nákladů na dopravu a intenzivnějšího internetového propojování nabídky a poptávky po celém světě. Pokud jde o obchodní dohody, je „přítomnost Číny ve Světové obchodní organizaci další obtíží pro už tak ochromenou instituci“.
Zdroj: The Conversable Economist
Modern China, the Old USSR, and American Attitudes about Trade