„Z Patrie jsem si odnesl, že když lidé dělají věci správně, tak to pak může dopadat velmi dobře - a to mi připadá jako docela slušná lekce,“ říká v rozhovoru pro Patria.cz Jan Brožík, který svou kariéru právě v Patrii začínal. Dnes šéfuje financování a obchodování na finančních trzích v tuzemské energetické jedničce ČEZ, kde nabyl neopakovatelné zkušenosti například v průběhu finanční krize let 2008, 2009. „Dividenda ČEZ mi nepřijde malá. Ano, nevyplácí zisky budoucích let,“ říká na adresu debat a spekulací o tom, zda by ČEZ nemohl vyplácet ještě více. Zdůrazňuje rozvážný přístup tak, jako při řízení financí. ČEZ má před sebou v nejbližších letech refinancování významné části dluhu a rok 2018 přitom uzavřel s některými parametry dluhu, jdoucímu přes cíl firmy i budícími pozornost ratingových agentur.

Patria.cz: Část Vaší profesní kariéry byla spojena s Patrií a to v dobách jejích začátků a mladého kapitálového trhu v Česku. Jak na toto období vzpomínáte a co jste si z něj odnesl do dalšího, nejen profesního, života?

V Patrii jsem začal na obchodování s dluhopisy. V té době byla Patria velmi malou institucí a na trhu působila celá řada velkých komerčních bank, které by tedy přirozeně trhu měly dominovat. Skutečnost ale byla jiná, opačná. Trh byl dominován Patrií. Bylo to proto, že lidé, kteří v Patrii působili a obchodování s dluhopisy dělali, o tom dobře přemýšleli. Měli za sebou klientské flow a klienti místo bank přicházeli za nimi do Patrie. Z Patrie jsem si tedy odnesl jednoduše řečeno, že když lidé dělají věci správně, tak to pak může vypadat velmi dobře - a to mi připadá jako docela slušná lekce. 

Kapitálový trh byl v té době opravdu na začátku, lidé se hodně učili a tím, že se v Patrii sešli chytří lidé, učili se rychle a správným směrem. Když bylo potřeba někde směr dorovnat a „ukázat sever“, byl tam Zdeněk Bakala se svým okřídleným pořekadlem, že když někdo neví, kde je sever, nemá tu co dělat.

Takže, jednoduše řečeno, jsem si z Patrie odnesl: věci je potřeba dělat rozumně a pak to funguje.

Patria.cz: Co byste popřál Patrii do dalších let působení a rozvoje služeb pro klienty?

Já bych popřál Patrii, aby v ní byli pořád lidé, kteří o věcech rozumně přemýšlí, dělají rozumná rozhodnutí, která jim nikdo nehatí. Aby Patria mohla dál růst a to i v oblastech, kde to možná nikdo nepředpokládá.

Patria.cz: Kudy vedly dále Vaše profesní kroky, které Vás přivedly k Vašemu současnému působení v rámci ČEZ?

Cesta byla jednoduchá, mé kroky vedly z Patrie přímo do ČEZ. Zde jsem první dva roky fungoval jako člověk, zodpovědný za investor relations. To bylo pro mne unikátní v tom, že jsem mohl pochopit v celé šíři fungování ČEZ i nějakým způsobem ovlivnit debaty managementu tak, aby šly rozumným směrem, odrážejícím také debaty s investory. Byla to nová, výborná škola. Po dvou letech jsem se začal věnovat financování. 

Patria.cz: Dnes v ČEZ zodpovídáte za financování a obchodování na finančních trzích. Co vše si pod tím můžeme představit?

Velká část mé zodpovědnosti je za pasívní stranu bilance, za veškeré dluhy ČEZ, které skupina má a to jak na úrovni skupiny tak jednotlivých dcer. Principiálně se financujeme na úrovni skupiny ČEZ, a kde to dává smysl pak na úrovni jednotlivých dcer. Vedle financování moje role  zahrnuje  obchodování na finančních trzích, kde ale naši finanční tradeři nefungují jako profit centrum. Jejich úkolem není vydělat co nejvíc peněz, ale efektivním způsobem doplňovat tradingové strategie komoditních traderů, zajišťovat finanční rizika celé skupiny a efektivně pracovat s volnou likviditou. Obchodování na komoditních trzích je hlavními konzumentem rizikových limitů skupiny ČEZ. 

Zároveň mé působení zastřešuje vnitroskupinové financování. S ohledem na to, že většinu firem kontrolujeme stoprocentně, znamená do značné míry předdefinovanou práci – doručit peníze tam a tam na to a to. V neposlední řadě se staráme o platební styk, tedy správu všech účtů ČEZ. 

V části investování má pak ČEZ poměrně velké portfolio státních dluhopisů na profinancování budoucího odstavení jaderných elektráren a rekultivaci dolů. Zahrnuje téměř 20 miliard korun a nad ním také obchodujeme.

Patria.cz: Jak se optikou svého působení i správy dluhopisů díváte na aktuální vývoj na trhu?

Strategie našeho obchodování je soudím poměrně jednoduchá. Jak už jsem zmínil, primárními risktakery ve skupině jsou komoditní obchodníci, což přirozeně souvisí s hlavní činností skupiny – výroba elektřiny. Firma je z principu svého fungování vystavena komoditnímu riziku přes celých zhruba 55 terawatthodin, které vyrobíme a prodáváme na trhu.Akcionáři jistě nejsou zvědavi na těžko identifikovatelná rizika nesouvisející s hlavní činností skupiny, jako třeba rizika související s obchodováním na finančních trzích. 

Pohybujeme se proto spíše v jednoduchých, likvidních záležitostech, nesnažíme se aplikovat exotické derivátové produkty, které s vámi ve finále může zobchodovat pouze ta banka, která vám tyto produkty prodala, uzavírá vás v nevýhodné pozici.

Podobně „jednoduchý“ přístup má skupina ČEZ k zajišťování tržeb z výroby elektřiny. S vyrobenou elektřinou nespekulujeme, ale postupně prodáváme na trhu v horizontu až 3 let do budoucna. Tato zajišťovací strategie je v principu dlouhou dobu stejná a ukazuje se, že je lepší než strategie leckterých našich konkurentů, kteří se snažili na výrobní portfoliu pobít trh. 

S trhem se „pereme“ v jiné části našeho business. Jak jsem už říkal v ČEZ je velká část omezeného rizikového kapitálu alokována na proprietary trading, který má za sebou několik velmi úspěšných let. Není to tedy rozhodně tak, že by v ČEZ nikdo výhledy a vývoj trhu komodit nebral v potaz, ale má to svá jasně definované hranice a přísně střežené limity…

Patria.cz: Co považujete za klíčové momenty, okamžiky, složité situace, které jste řešil v rámci ČEZ a jak Vás posunuly?

Finanční krize už trochu odezněla, je to ale samozřejmě neuvěřitelná zkušenost a v tom rozměru, který jsme zažili v letech 2008, 2009 snad již nebude příležitost si to znovu zažít. ČEZ procházel v té době obdobím, kdy se poměrně rozpřáhl: růstová strategie, debaty o akvizicích, začínal joint venture s MOL, vstupoval do Turecka. Všechny tyto věci byly předjednány či podepsány a bylo třeba je profinancovat. A teď přišla krize, v rámci které peníze skutečně nebyly.

Situace byla například taková, že bankéři přišli na schůzku o profinancování akvizice v Turecku s pery a s tím, že to podepíší. Uprostřed jednání jednomu z nich zazvonil telefon a on se následně musel omluvit, že financování podepsat nemůže, protože mu z treasury banky právě sdělili, že americké dolary jejich banka aktuálně prostě nemá k dispozici. To je zkušenost, kterou člověk prostě nekoupí.

S takovou situací na trhu jsme se museli popasovat, podívali jsme se tehdy na krátké produkty, které ve srovnání s tím, za co se ČEZ financoval předtím, byly nesrovnatelně dražší. Dokázali jsme je ale následně umořit během jediného roku a ve výsledku to kritické období přežili celkem dobře. Centrální banky následně reagovaly kroky, které vytvořily nejlevnější peníze za posledních několik dekád.

Patria.cz: Jak se posouvá v čase financování ČEZ úvěry versus přímým financováním dluhopisy?

Velká část navýšení dluhu za posledních dvanáct, třináct let šla na obnovu uhelného portfolia či výstavbu větrného parku v Rumunsku. To jsou vše typicky dlouhodobé investice a my jsme se rozhodli, že je budeme financovat z větší části dlouhodobými penězi. Bankovní trh neposkytuje peníze řekněme nad horizont sedmi let. My jsme si tedy vytvořili portfolio s dlouhou splatností. Jeho refinancování je z velké části na pořadu dne během let 2020 až 2022. 

Jsme ve stavu, kdy rostou ceny elektřiny, roste nám cash-flow, jsou zvažovány některé divestice. Určitě v této rovině budeme hledat i flexibilnější instrumenty, než dluhopisy.

Na druhou stranu: sazby, které jsou nyní na trhu, jsou tak atraktivní, že si i u dluhopisů budeme snažit vytvořit levný dlouhodobý dluh.

Patria.cz: Částí investorů je ČEZ kritizován za v absolutních číslech nižší dividendu na akcii a argumentaci potřebou udržet rating. ČEZ prý z pohledu rostoucích cen elektřiny a budoucích očekávaných zisků na atraktivnější dividendu má kapacitu. 

Management společnosti musí oba pohledy – akcionářů a věřitelů - vyvažovat, zejména ve stavu, kdy dluhu není úplně málo a přichází období jeho refinancování. 

Z mého pohledu je třeba zohlednit, že jsme na konci roku 2018 překročili náš vlastní cíl zadlužení společnosti na úrovni trojnásobku čistého dluhu vůči EBITDA. Byť marginálně a z nějaké části to byly jednorázové vlivy. Jsou ale další ukazatele, které sledují ratingové agentury, například retained cash flow vůči čistému dluhu nebo cash flow from operations , kde je výkyv viditelnější. Od limitních hodnot ukazatelů, kompatibilních se současným ratingem, se zde odchylujeme řádově o 15 až 40 procent. V této chvíli je potřeba prezentovat vůči dluhové části poskytovatelů kapitálu společnosti kredibilitu v tom, že říkáme: uvědomujeme si to a naše ochota vyplácet zisky, které jsme ještě nerealizovali, je tím ovlivněna.

Na druhé straně nemyslím, že návrh management na rozdělení  zisku se drží zbytečně  při zemi: navrhuje vyplatit 99 procent čistého zisku, očištěného o nehotovostní úpravy. Mně připadá, že to není malá dividenda a rozhodně ve smyslu výplatního poměru je to o dost více, než vyplácí naši oboroví konkurenti.  Ano, není to dividenda, která vyplácí budoucí zisky.

Patria.cz: Jak byste vystihl Váš styl, přístup k řízení financí? 

Řekl bych to, co už jsem naznačil v předchozích odpovědích. Připadá mi dobré, když se lidé rozhodují podle toho, které věci dávají smysl. Člověk nikdy nemůže udělat sto procent správných rozhodnutí. Když se podíváte, získáte všechny možné informace, uděláte rozhodnutí, které dává smysl. Za půl roku se na něj rozumně a v klidu znovu můžete podívat a rozhodnutí upravit, protože se věci někam posunuly. Přijde mi, že hodně lidí, se kterými se potkávám, má jistou averzi k tomu, v rámci svých rozhodnutí riziko chyby podstoupit a následně chyby nějakým způsobem napravit.

Tím, že jsem sám obchodoval na trzích, jsem byl často v situaci, kdy jsem desetkrát za jediný den měl dojem, že jsem trh porazil a desetkrát porazil on mne. Člověk dělá, co může, musí být připraven chyby napravit, musí doufat, že ví, kde je ten pomyslný sever a nakonec to dobře dopadne.

Patria.cz: Jste sám aktivním investorem? Jaká je Vaše filozofie v tomto směru? Jste ochoten se s námi o to podělit?

Jsem spíše pasívní investor. Nějakou část svých prostředků alokuji pravidelně do indexových fondů. Řádově čtvrtina mých úspor je uložena v akciích, z větší části zaměřeno na západní Evropu, částečně na nemovitosti, z malé části emerging markets. Net net to portfolio spíše bojuje s inflací, než aby přinášelo zásadní výnosy :-).

Patria.cz: Otázka na závěr: když se z pohledu finančního profesionála nebo i soukromého investora podíváte na dnešní kapitálový trh a jeho vývoj za poslední roky, co byste našel pozitivního či naopak negativního?

Tím, že člověk zažil 90. léta, kdy se ten trh vyvíjel, ušel obrovský kus cesty kupředu. Když se dnes bavíte s reprezentanty bank, které působí v Česku, je to víceméně stejná debata, jako s lidmi z Londýna. Schopnost lidí zvenku přinést úplně nové, jiné řešení, zcela inovativní nápady, se oproti domácímu prostředí limitně blíží nule. Pravděpodobně dostanete dobré myšlenky od lidí, kteří jsou tu a stejně dobré od těch zvenku.

Co platí obecně: trh se obrovsky posunul k záležitostem, souvisejícím s compliance. Věci typu otevírání účtů zabírají množství času, zejména při centralizaci v globální instituci někam na druhý konec zeměkoule. Teď některé papíry, které venku chtějí, v Česku existují, některé ne… 

Třetí věc, která mne v poslední době dost překvapila a která je důležitým specifikem pro ČEZ, je dynamika rozvoje zeleného financování. Za posledních pět let se debaty kolem takzvaného „Responsible Investment“ jak u akciového tak dluhového investování rozvíjejí a zájem roste. Je to dáno i ekonomickými incentivami typu povolenek CO2 a některých sankcí. Za poslední rok nicméně ta dynamika extrémně akcelerovala a pro některé investory je podíl výroby elektřiny z uhlí na celkové výrobě ČEZu větší téma než zisk. Z debat s investory mám dojem, že za tím je opravdový zájem klientů asset managerů a to mnohem víc, než veškerá formální regulace. Přijde mi nicméně, že například český tisk moc nerozlišuje, co je hlavní příčinou. 

Jan Brožík vystudoval obor Finance na VŠE v Praze. Titul MBA získal na University of Pittsburgh. Ve skupině ČEZ je od roku 2007 zodpovědný za financování a Treasury. Po příchodu do skupiny ČEZ v roce 2005 byl zodpovědný za vztahy s investory. Před příchodem do skupiny ČEZ pracoval v různých pozicích investičního bankovnictví v několika finančních institucích, naposledy v oddělení korporátních financí/M&A Patria Finance.