„Euro dosahuje tříměsíčního minima díky obavám o východoevropský bankovní sektor“ – Bloomberg.com, 21.2.2009
„Světová banka vidí vysoké riziko prudkého ekonomického zpomalení u nových členů EU“ – CNBC.com, 20.2.2009
„Měnové otázky visí nad východní Evropou“ – , 17.2.2009
„Italská nemá z východní Evropy obavy“ – Reuters, 21.2.2009
Minulý týden se na světových kapitálových trzích objevil nový fenomén. Ten fenomén se jmenuje ekonomický kolaps ve východní Evropě a pokud jste si jej náhodou ještě nevšimli, jistě se Vám připomene. Zejména ve druhé polovině minulého týdne nebylo v zásadě vůbec možné pustit si jakýkoliv zahraniční finanční kanál bez toho, aby se na Vás z obrazovky nedíval zachmuřený komentátor, který – velmi často za zdatného sekundování jakéhosi analytika z málo známé investiční firmy – právě objevil Atlantidu a zjistil, že „východní Evropa má problémy“. Nechme teď na pár okamžiků stranou otázku, zda tomu opravdu tak je a pokud ano, tak v jakém rozsahu a pojďme se podívat, jaké důvody a dopady může neuvážené a neobjektivní ekonomické zpravodajství mít.
• Ekonomičtí žurnalisté jsou povětšinou polovzdělaní plagiátoři
Může být. Není jistě fér házet všechny finanční a ekonomické novináře do jednoho pytle, ale zkušenost často ukázala, že tomu tak je. Pokud by všichni používali vlastní úsudek a psali v každém případě o tom, čemu rozumí, nemohlo by se najednout a v tu samou chvíli objevit tolik článků, na to samé téma, se skoro těmi samými titulky. Jistě, tlak redaktorů a zejména ekonomických vlastníků médií je jistě neúprosný, přesto by jistá „diverzifikace témat“ nebyla na škodu.
• „If it bleeds, it leads…“
Jde o staré novinářské heslo, které v překladu znamená cosi jako „když je tam krev, šup s tím na titulní stranu“. Zeptejte se kohokoliv z médií a nepochybně Vám potvrdí, že současná ekonomická krize ohromně pomohla sledovanosti zpravodajských kanálů, nejenom ve světě, ale i v ČR. Když jde o peníze, jen málokdo si chce nechat ujít poslední informace. I proto jsou události v Iráku, Afghánistánu, Izraeli nebo na Blízkém Východě relativně v pozadí…zcela neprávem, ale „když je tam krev…“
• Média jako nástroj ekonomické manipulace
Před několika málo dny se zpravodajstvím jako dělová koule prohnala informace, že předpovídá propad české koruny na hladinu 32kč za euro. Ano, je to ten samý , který kdysi býval hrdou investiční bankou a loni na podzim se rychle předělal na banku komerčního typu, aby nemusel být dozorován SEC a naopak si mohl případně sáhnout na americkou vládní pomoc. Dost důvodů pro to, aby člověk bral jejich investiční doporučení s rezervou, ale budiž. Kombinace vytrvalé mediální masáže a objektivně zhoršujících se ekonomických podmínek však vedla k tomu, že „jim to vyšlo“. Když na konci minulého týdne GS oznámil, že své doporučení ukončuje, trhy se jako stádo ovcí zase obrátily a lokální měny začaly (mírně) posilovat. Analogicky to funguje se všemi těmi W. Buffetty a J. Rogersy – je sice hezké, že s námi tito pánové sdílí jejich investiční strategie, ale ani jeden z nich to nedělá zadarmo. Nemluvě o tom, že když tvrdí „kupujeme to a to“, mají to už dávno nakoupené a naopak.
• Západ konečně objevil Východ?
Bylo by příjemné věřit tomu, že západní vlastníci aktiv ve východní Evropě konečně došli k poznání, že prodávat a nabízet druho- až třetiřadé zboží za prvotřídní ceny nejde donekončna a jednou se kyvadlo vrátí. Je zcela nezpochybnitelným faktem, že východoevropská aktiva byla a stále ještě jsou pro jejich vlastníky zlatou „dojnou krávou“, přes níž mohli nabízet relativně nevyspělému trhu neprodejný šunt. Jak jinak si lze vysvětlit „kvalitní potraviny“ které se nedají jíst, „kvalitní bankovní služby“ na úrovni středověku a „kvalitní oblečení“ v cenách, za které by se nemusel stydět nejeden zlatník? Problém je, že kde není žalobce, není soudce a pokud si to spotřebitel nechá líbit, dobře mu tak. Jak řekl herec a moderátor Jan Kraus v rozhovoru pro magazín Hospodářských novin „Kdyby šlo lokajství vyvážet, byli bychom z finanční krize venku za hodinu“.
Jak z toho ven? Nijak, začněme nicméně používat vlastní rozum. Bylo nejspíše navýsost naivní tvrdit národu, že České republice se ekonomické problémy vyhnou. Přesto je pravda, že ani zdaleka nejsme ve stádiu problémů pobaltských zemí nebo Maďarska či Ukrajiny. Někteří osvícení komentátoři to potichu přiznávají…zatímco „profesionální“ investoři všechno spolehlivě hází do jednoho pytle.
Hezký týden přeji…