Zdá se, že spolehlivým indikátorem zhoršujícího se globálního ekonomického výhledu je počet rozhovorů s Nourielem Roubinim. V tom zatím posledním pro WSJ uvedl, že pro zrychlení ekonomiky nyní nemůžeme mnoho udělat, protože ekonomika prochází cyklem oddlužení. Ten představuje důsledek vysokých závazků privátního sektoru, na který se ještě nakupily dluhy veřejné. Anemický růst pod trendem se tak dá čekat „po mnoho let“, protože veřejný i privátní sektor v rozvinutých ekonomikách musí utrácet méně, než jaké budou jejich příjmy.
Ekonom se domnívá, že pro odvrácení recese v USA by měl Fed uvolnit politiku. V Jackson Hole podle něho oznámí nějaký krok tímto směrem. Možností má více, patří mezi ně cílení cen či další kvantitativní uvolňování a další nákupy vládních dluhopisů. Pravděpodobnost recese to však zřejmě sníží jen marginálně. Pomoci by mohlo i oslabení dolaru, jeho pozitivní vliv na exporty je ale tlumen jeho vlivem na ceny komodit. „Na určité úrovni se může roztočit spirála zhoršující se ekonomické situace a důvěry a následně klesajících cen akcií, které efektem bohatství zpětně negativně ovlivní ekonomiku,“ uvedl ekonom. Proto je podle něho možné monetární politikou a jejím vlivem mírně snížit pravděpodobnost recese zaměřením se i na ceny akcií.
Firmy neinvestují a nevytvářejí nová pracovní místa, protože podle nich není na trhu dostatečná poptávka. Tím však tuto poptávku dále oslabují, protože klesá zaměstnanost a příjmy. Navíc dochází k posunu příjmů od mezd směrem k ziskům, což nadále oslabuje poptávku, protože firmy mají větší mezní sklon k úsporám než domácnosti, vysvětlil Roubini a dodal: „Marx měl pravdu, kapitalismus může v určitém bodě zničit sám sebe, protože nemůžete donekonečna přesouvat příjmy od práce ke kapitálu, bez toho, aby v ekonomice nevznikla nadbytečná kapacita a nedostatečná poptávka. Mysleli jsme si, že trhy fungují, ale není to tak.“ Za příklad, jak se vypořádat s tímto problémem, ekonom uvádí Německo.
V tuto chvíli se v bodě „sebedestrukce kapitalismu“ ještě nenacházíme, je ale možné, že procházíme stejným vývojem jako při Velké depresi. Růst kvůli současné snaze o oddlužení nepřijde, pokud se všichni budou snažit šetřit, ekonomika spadne do recese. Další možnost představuje vysoká inflace, která by ale napáchala velké „vedlejší škody“, míní Roubini. Vývoj na Blízkém východě ukázal, jak nezaměstnanost budí nepokoje ve společnosti, nyní jsou takové nepokoje v Izraeli a Velké Británii. Velká „veřejná zloba“ je podle ekonoma patrná i v Číně. Spojené státy se vypořádávají se sociální a politickou nestabilitou tím, že mají třikrát vyšší počet vězňů, než je běžné. Pokud se tam do nezaměstnaných započítají vězni, nezaměstnanost se podle Roubiniho blíží 20 %. Nakonec ale mohou nepokoje propuknout i zde.
Současné fiskální problémy USA znamenají důsledek politiky George Bushe, ne současného prezidenta Obamy. Obama jen „zdědil dvě nevyhratelné války a nejhorší finanční krizi“, viní ho ale z fiskálního chaosu, uvedl Roubini. Obamova fiskální stimulace pak podle něho nebyla příliš velká, ale příliš malá. Projeví se to i na veřejném dluhu, protože pro jeho snižování není vhodné začít rychle šetřit, naopak je potřeba nejdříve podpořit růst. V krátkém období je tak nutná další fiskální stimulace, šetřit se musí až ve středně dlouhém období. Snížení ratingu Spojených států ale zvýší tlak na okamžité úspory, což jen zvyšuje pravděpodobnost recese.
Rozdíl mezi ztracenou dekádou Japonska a vývojem ve Spojených státech spočívá v tom, že v Japonsku existovaly „zombie banky“, firmy v USA jsou ale zdravé. Pokud tam však přijde recese, většina z amerických finančních institucí se stane nesolventní. Banky jsou navíc příliš velké na to, aby padly, což se v posledních letech ještě zhoršilo, řekl ekonom. Bylo by tak velmi těžké nechat je padnout a rozdělit je. Mohlo by tudíž dojít k tomu, že je vláda bude muset zachránit a vývoj se začne podobat situaci v Evropě, kde se mísí riziko vládního dluhu a riziko bankovního sektoru.
Roubini drží většinu svých prostředků v hotovosti, podobně se chovají klienti jeho společnosti. „Je lepší být v bezpečí, než později litovat,“ uvedl a dodal: „Nevíme, zda je současná volatilita přechodná a zlepší se to, či zda přijde recese a další pád cen akcií o 30 – 40 %. Teď není čas na investice do rizikových aktiv.“ Pokud přijde recese, zkolabují i ceny komodit.
Vysoké inflace se ekonom neobává, protože v ekonomice je velký objem nevyužitých zdrojů a hrozí spíše deflační riziko. Zlato ale tlačí nahoru strach z finanční krize, růst rizika u bankovních vkladů a vládního dluhu. „Pokud se však paranoia dostane do tohoto bodu, kupte si zbraně a munici a chatu v horách,“ radí ekonom. Vysoká nejistota pak podle něho znamená, že se investoři budou nadále obracet k dolaru a americkým vládním dluhopisům, protože ty jsou v porovnání s alternativami „nejméně ošklivé“.
Euro bude podle ekonoma postupně oslabovat, protože v eurozóně hrozí „série defaultů“ a nakonec rozpad unie. Nestane se tak ale během následujících dvou let, proběhne jen restrukturalizace dluhu u slabých zemí, tedy u Řecka, Irska a Portugalska. Pokud nebudou na konci roku navýšeny prostředky v EFSF na trojnásobek a Itálie se Španělskem nebudou mít přístup na trh, může restrukturalizace přijít i u těchto zemí. Tyto země pak budou zvažovat „přínosy a náklady toho, že zůstanou v eurozóně“.
Eurozóna, USA i Japonsko čelí více než 50% pravděpodobnosti recese, je ale možné, že se růst dostane na úroveň 2 % a řešení problémů se bude odsouvat do budoucna. Na trhy pak může přijít rally, investoři by ale nyní měli radši držet hotovost, protože sice mohou propást její první fázi, jsou ale zajištěni proti propadu cen akcií a komodit, zopakoval na konec Roubini.
(Zdroj: WSJ)