Jsou pro vás rozhodnutí soudů často nesrozumitelná a z pohledu zdravého rozumu mnohdy i absurdní? Vězte, že nejste sami. Na hlavu postavená někdy připadají i samotným právníkům. První místo v pomyslném žebříčku absurdit u mne zaujímá právní věta vztahující se k více než šest let starému, ale o to věhlasnějšímu rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci důchodového pojištění, která zní následovně:
“Aby bylo dostáno elementárním principům aritmetického paradigmatu, musí být příslušné nositelce důchodového pojištění krajským soudem optikou příslušného ustanovení jednoduchého práva též naznačeno, jakými numerickými modalitami má být dospěno k předmětnému resultátu na multiplikačním půdorysu (in concreto: 12 x 90 = 1081).”
Jinými slovy Nejvyšší správní soud plísnil v rozsudku příslušný soud krajský za to, že Českou správu sociálního zabezpečení sice zavázal k tomu, aby znovu provedla výpočet starobního důchodu, ale stanovil pouze výsledek, ke kterému je třeba se výpočtem dobrat, aniž by však naznačil, jakými matematickými postupy lze dospět k výsledku 12 x 90 = 1081. Pokud tedy k výsledku, že 12x90=1081, lze vůbec dospět. Je totiž evidentní, že se krajský soud spletl v násobení.
Shora citovaná právní věta je na stánkách Nejvyššího správního soudu uvedena pod výstižným nadpisem “signifikace multiplikace při aplikaci legální regulace administrativní jurisdikcí”. Pokud jste se právě orosili hrůzou nad plody práce dotyčné soudní instance, musím vás uklidnit. Autor zmíněné právní věty podal k danému rozsudku na jednom z právních blogů poměrně prozaické vysvětlení.
Každý rozsudek, v němž je vyslovován nový právní názor, musí být opatřen právní větou. Jelikož o tom, že soudce musí umět násobit, Nejvyšší správní soud do té doby žádnou právní větu nevytvořil, rozhodl se autor vytvořit větu, z níž bude vyplývat, že krajský soud musí být schopen provést základní početní úkony, a pokud schopen není, má si zažádat o kalkulačku. Současně se autor rozhodl, že se s ironickou jedovatostí vypořádá s některými pseudovědeckými a nečeskými formulacemi, které se (někdy více a někdy méně) vyskytují v našich rozhodnutích. Výsledkem je citovaná právní věta, která se v mezidobí stala právním bestsellerem, jenž budí rozličné reakce.
Když třináct znamená patnáct
O podobnou matematickou eskapádu jako soud krajský se ovšem zasloužil i samotný Nejvyšší správní soud ve svém čtyři roky starém rozsudku, v němž šlo o opatření obecné povahy. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že k dodržení lhůty patnácti dní vlastně stačí dnů třináct.
Konkrétně se posuzovalo dodržení lhůty, po kterou musí být opatření obecné povahy (v daném případě se jednalo o změnu územního plánu) vyvěšeno na úřední desce obecního úřadu. Podle stavebního zákona musí opatření obecné povahy viset na úřední desce nejméně 15 dnů. V projednávaném případě byla změna územního plánu na úřední desku vyvěšena v jeden den, poté na desce visela třináct dnů, a následující den byla svěšena. Matematik by řekl, že patnácti dny se myslí celých patnáct dnů. A co na to Nejvyšší správní soud? Velkoryse přimhouřil oko nad dnem vyvěšení i svěšení.
„Opatření obecné povahy je účinné teprve po jeho platném vyhlášení (§ 173 odst. 1 správního řádu). Pokud však bylo vyvěšeno na úřední desce obecního úřadu včetně dne vyvěšení a dne, kdy bylo sňato, předepsaných 15 dnů, jedná se o vyvěšení řádné. Smyslem a účelem této publikace je totiž jednak poskytnutí informace, že vůbec takový akt byl vydán a že bude mít právní účinky, jednak možnost veřejnosti seznámit se s jeho obsahem.“ Matematik sice kroutí hlavu, ale obecní úředník jistě jásá.
Spravedlivé rozhořčení nad nevypálenou slivovicí
Ovšem nejen rozhodnutí našich soudů pobaví. Leckdy úsměv na tváři, a to i velmi široký, způsobí podání jedné ze stran soudního či jiného sporu. V letošním roce se objevila například žaloba nejmenované fyzické osoby, která byla podaná k ostravskému soudu s níže uvedenými perlami (přepsáno doslova):
„Krajský soude žalovaný mi tímto podvodem spůsobyl kromě ponížení taky značnou finanční újmu spočívající v tom, že se mi na zahrádce urodilo 15 pytlů jablek ale kvůli podvodu žalovaného jsem tyto musel nechat shnít protože jsem neměl peníze na jejich vypálení, takže jsem přišel o 60 litrů 50 % slivovice.”
My Moraváci ovšem tuto velkou nespravedlnost chápeme. Otázka však je, nakolik ji bude chápat i Krajský soud v Ostravě.
Advokát jako dělnice s exekucí
Nouze o absurdity nebývá ani v protokolech našich soudů. Protokol Okresního soudu v Karlových Varech obsahoval zcela vážně míněnou informaci, že náš kolega advokát, který zastupoval oprávněného v exekučním řízení, pobírá důchod, k tomu je zaměstnán jako dělnice v Hotelu Palace Jáchymov a v bytě u něj (u ní) nebyly nalezeny žádné movité věci vhodné k soupisu. Soudní vykonavatel se holt při soupisu celého případu malinko přepsal. A pak že v tom soud nemá jasno.
Kachna je kuře, čmelák včela
Jaké by to bylo zamyšlení nad absurditami z právního života, pokud bychom nezmínili některé z našich právních předpisů.
Oblíbeným evergreenem je vyhláška ministerstva zemědělství o opatřeních pro tlumení aviární influenzy, pod kterou by si měl laik představit infekci drůbeže nebo jiného ptactva chovaného v zajetí. V ustanovení § 2 této vyhlášky je řada definic ze světa zvířat, které jsou ve velké oblibě. Tak například za jednodenní kuře vyhláška paradoxně pokládá i kachnu pižmovou (Cairina moschata) nebo jejího křížence, mladší 72 hodin, krmené nebo nekrmené.
Zoolog by se asi podivil, ale právníkovi je vše jasné. Na obdobné definice je zvyklý řadu let. Již zrušená vyhláška, opět z pera ministerstva zemědělství, kterou se stanovily podrobnosti zabezpečení ochrany včel, zvěře a ryb při používání přípravků na ochranu rostlin, zase jako včelu pro účely vyhlášky definovala i opylující rody čmeláků. Názorná ukázka toho, jak si právo dokáže přetvořit biologii k obrazu svému.
Přednost na kruhovém objezdu
A na závěr něco praktického ze života aneb o naprosto neužitečném ustanovení přednosti v jízdě na kruhovém objezdu, uvedeném v zákoně o silničním provozu. Toto ustanovení zní následovně:
„Řidič vjíždějící na kruhový objezd označený dopravními značkami "Kruhový objezd" společně se značkou "Dej přednost v jízdě!" nebo "Kruhový objezd" společně se značkou "Stůj, dej přednost v jízdě" musí dát přednost v jízdě vozidlům a jezdcům na zvířatech jedoucím po kruhovém objezdu a organizovanému útvaru chodců a průvodci vedených a hnaných zvířat se zvířaty jdoucími po kruhovém objezdu.“
Jsem ráda, že zákonodárce upravil zákonem, že u značky dej přednost v jízdě je potřeba dát přednost i na kruhovém objezdu. Mnohem více bych ale uvítala, pokud by upravil, jak se chovat na kruhovém objezdu bez vyznačení přednosti. Dle mého na tomto objezdu platí pravidlo pravé ruky, takže přednost má ten, kdo na objezd vjíždí, což si díky nesmyslnému zákonu uvědomuje málokdo.
Čtenářům nicméně v novém roce přeji, aby se s právními eskapádami setkávali pouze při čtení článků a aby nemuseli slepé uličky, do nichž právo občas zabloudí, poznávat v praxi na vlastní kůži.