Již nějakou dobu probíhá na zdejších stránkách hezká a užitečná debata na téma risk management a money management, což vždy bylo, je a bude velké téma pro každého obchodníka a investora.
Je jasné, že trader může být sebevětší génius a mít vysokou úspěšnost svých tržních předpovědí, pokud však vloží podstatnou část kapitálu výhradně do neúspěšných obchodů, ztratí většinu svých prostředků a celý jeho věštitelský um přijde vniveč. Money management je proto mnohem podstatnější dovedností než samotná schopnost předpovídat chování trhů.
Co si budeme povídat, všichni to známe. Existuje „neviditelná zlomyslný hlas“, který nás nutí přikupovat do ztrátových pozic, jít proti trhu jen z toho důvodu, že šel dlouho jedním směrem, dát na „dobrou radu“ brokera a koupit si akcii právě v okamžiku, kdy jsou v ní „navezeni“ všichni, přestože intuitivně cítíme, že to je hloupost. V těchto okamžicích nefungujeme racionálně, ale jsme zmítáni emocemi. Není snadnější oběť pro predátora, jakým trh bezesporu je, než jedinec, který není schopen racionálně uvažovat. Prvním a hlavním úkolem každého, kdo chce být úspěšný, je proto zvládnout sama sebe a nedovolit vrtkavým emocím, aby ovládaly jeho rozhodování. Jsem přesvědčen, že existuje nespočet technik, jak takového stavu dosáhnout a zároveň neexistuje žádná jedna univerzální, která by byla vhodná pro všechny jedince. Proto je užitečné se o nich bavit a vyměňovat si zkušenosti.
První a základní parametr, jehož velikost by si měl člověk ujasnit, je částka, kterou je ochoten obětovat, aniž by mu její ztráta způsobila trvalou újmu a zabránila mu znovu se s čistou hlavou pustit do obchodování. Ono se to lehce řekne, avšak většinou tuto velmi individuální sumu určíme pouze tak, že ji vlastní bolestivou zkušeností proděláme. Jakmile se nám kvůli nějakému špatně se vyvíjejícímu obchodu začne nedobře spát a probouzíme se zpoceni uprostřed noci nebo se přistihneme, že na ni myslíme čtyřiadvacet hodin denně, je na čase zavřít oči, nemilosrdně ji zlikvidovat a více se k ní nevracet. Toto pravidlo platí zejména pro pozice, u nichž jsme použili páku, a ultimátní ztráta nám může vymazat veškeré finanční prostředky na účtu. Takto prodělaná částka zpravidla bývá o něco větší než ta, kterou jsme schopni obětovat, aniž by se náš mozek utopil v přemíře stresových hormonů. Nemá smysl se znovu pokoušet o zdolání této mety. Maximálně tak můžeme docílit zopakování našeho minulého neúspěchu. Pozitivní je, že jsme se protrpěnou negativní zkušeností dozvěděli něco o sobě a můžeme takto nabyté informace použít při plánování dalších kroků.
Ještě něco k pákovému obchodování. Páka, neboli leverage nebo také použití cizích prostředků ke zvýšení portfoliového výnosu může nadělat spoustu užitečné práce, ale také může totálně zničit dobrou myšlenku, která by při rozumném přístupu přinesla ovoce ve formě nemalého profitu. Nejčastějšími chybami jsou špatné načasování a overleverage. Zapomeňme taktéž, že se pomocí páky zajistíme na důchod. Není bláhovějšího člověka, než toho, kdo si několikanásobně zapáčí pozici na akcii a těší se, jak za deset let sklidí zisky v řádech sta procent. Přestože i podobný úspěch se může podařit, nejčastěji skončí takový investor do několika týdnů s vymazaným účtem. Leverage nám nutně zkracuje časový horizont, a proto si musíme pečlivě pohlídat, jaké důvody nás k jejímu použití nutí. V zásadě by to měly být pouze důvody krátkodobé. Spousta lidí si taktéž neuvědomuje, že akcie jako taková je již do značné míry „zapáčenou“ investicí. Většina firem kotovaných na burzách má totiž ve svých bilancích množství úvěrů, které působí stejně jako páka na akcii vytvořená samotným investorem. Z tohoto důvodu sám téměř nikdy akcie na leverage nekupuji. To však neznamená, že někdo jiný nesmí. Přeji hodně úspěchů.