Vždy, když jsem se pokoušel napsat něco o čínské ekonomice, nemohl jsem se zbavit nepříjemného pocitu, že to, co se chystám udělat, je úplné bláznovství. Psát o něčem, co neznáte a z podstaty věci ani znát nemůžete, je nejenom nepoctivost, ale také nejlepší cesta, jak se zesměšnit. Ekonomové se na ni přesto stále snaží naroubovat modely platné pro náš západní kapitalistický svět a vycházejí jim nejrůznější předpovědi, které si sice se zájmem přečteme jako vtipnou beletrii, ale posléze nám nezbude nic jiného, než na ně zapomenout a odložit je, protože řídit se podle nich by bylo podobné, jako na lodi místo kompasu používat kávovou sedlinu. Pokud bychom se ve zdraví vrátili do přístavu, byla by to pouhá náhoda.
Jediný model, který můžeme na čínskou ekonomiku s čistým svědomím aplikovat, je „black box“. Z jedné strany do něj proudí určité exaktně měřitelné množství surovin a jiné přesně určitelné množství spotřebního zboží z něj vychází. Další měřitelným parametrem jsou finanční investice, které „black box“ vytváří na zahraničních finančních trzích. Najdeme jistě ještě jiné číselné parametry, kterým se dá věřit, jako například výše povinných minimálních rezerv bankovního sektoru, akciové indexy a směnný kurs, ale tím nejspíše skončíme. Jsou zde sporadické a nezpochybnitelné informace anekdotického charakteru, které čas od času z boxu vypadnou. Takovými byly například svého času velmi populární zprávy o „městech duchů“, rostoucích v nejrůznějších oblastech Číny, která měla sloužit jako ilustrace nafukující se nemovitostní bubliny.
O „důvěře“, jakou zahraniční investoři chovají k místním oficiálním statistikám, auditorským zprávám a podobným snadno zmanipulovatelným informacím, jejichž poctivé zveřejňování tvoří nezbytné podhoubí pro úspěšné obchodování na jakémkoliv kapitálovém trhu, svědčí velmi úspěšné tažení Carsona Blocka proti firmě Sino Forest. Pouhými domněnkami o falšování účetnictví vystrašil investory natolik, že pohřbili tuto akcii téměř dokonale a byla z ní vytlačena i taková ikona jakou je John Paulson. Nejpikantnější je, že se doposud jím vyřčená obvinění nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit. Hnáni mamonem všichni rádi zapomínáme (a v dnešních krizových dobách obzvláště), že čínský režim je stále nedemokratickým, kde cenzura je považována za přirozený mocenský nástroj.
Nechme politiku politikou a vraťme se k důvodu, pro který jsem se odhodlal, přes všechnu svou nechuť, něco o Číně napsat. Z black boxu totiž najednou vypadávají velmi podivné zprávy. Nejprve jsem v úterý zaznamenal krátkou zprávičku na CNBC, ve které se popisuje, že z čínského vnitrozemského trhu odchází kapitál, a proto oficiální kruhy kontaktovaly instituce, které mají povolení na tomto trhu investovat, s nabídkou zvýšení jejich limitů. Jako protislužbu měly okamžitě navýšit své pozice. Součástí noticky CNBC byla taktéž informace, že oslabuje čínský yuan a že pokles tamních cen nemovitostí nabírá svou vlastní dynamiku bez ohledu na akce centrální banky. Od pondělí se tu a tam na internetu objevují nepotvrzené zprávy, že v Číně došlo k vojenskému převratu. Poplašné zvěsti nepotvrdila žádná oficiální média a jedná se pravděpodobně o falešný poplach. Přidejme k tomu pokles amerických amerických treasuries, do nichž je zainvestována podstatná část čínských rezerv a máme materii na slušnou spikleneckou teorii. Přinejmenším můžeme konstatovat, že na černé krabičce blikají výstražná světýlka.