Nedávno jsem shlédl půvabný americký špionážní film natočený za studené války. Sovětská agentka byla blondýna parametrů modelky, ovládala bojová umění, mluvila plynnou angličtinou, byla tvrdá na své podřízené a poslušná rozkazů nadřízených. Její oddanost byla až fanatická. Cíl její mise bohužel zhatil, s trochou štěstí, nonšalantně vtipkující americký agent. Je jasné, že se tento film v době svého vzniku nemohl promítat na naší straně železné opony. Velmi mě pobavilo, že české špionážní filmy ze stejné éry jsou tak trochu zrcadlovým obrazem těch amerických. Liší se pouze kulisami. Hemží se to v nich západními agenty, kteří vůbec nonšalantní nejsou, nýbrž jsou krutí a oddaní kapitalistickému zřízení. Proti nim stojí lidově-demokratičtí kriminalisté vítězící nad nepřítelem selským rozumem a zemitostí. Poučení jsou dvě. Za prvé, to, co neznáme, si často mytizujeme a obdařujeme nadlidskými schopnostmi, které jsou v příkrém rozporu s realitou. Za druhé, mediální propaganda a manipulace je mocná zbraň, jíž bez rozdílu podléhá jak obyvatelstvo svobodné, tak totalitní země. Proč to všechno zmiňuji? Z čínského „black boxu“ totiž znovu vypadávají informace, které si zaslouží zmínku a tak trochu rezonují s tématem mediální manipulace a idealizace neznámého.
Hodně jsem se bavil, když jsem se včera dočetl, s jakou netrpělivostí se očekávají hodnoty růstu čínského HDP. Bude to 9 pct., či pouze 8,4? (Skutečnost 8,1). Opravdu kardinální otázka, obzvláště když si uvědomíme, jakou vypovídající hodnotu asi toto číslo má. Taktéž došlo k nenápadnému posunu v rétorice. Čínský býk již vzletně nehovoří o století Číny, ale časový horizont se mu trochu zkrátil. Zabývá se přízemní otázkou, zdali jsme nyní svědky tvrdého či měkkého přistání tamní ekonomiky, přičemž je samo sebou zastáncem druhé varianty. Toto jsou všechno zajímavé aspekty čínského „black boxu“, avšak nemusejí být vůbec důležité. Za to nejpodstatnější, co se za několik posledních měsíců událo, považuji událost, která tak trochu zapadla mezi bulvárnějšími zprávami. Jedná se o navýšení investičních limitů pro kvalifikované zahraniční investory. Došlo k němu v tichosti na konci března. Země, jejímž nejmarkantnějším rysem byla po mnoho let nechuť dovolit jakémukoliv „cizákovi“ profitovat na plodech práce čínského lidu, z ničeho nic vábí zahraniční kapitál. Důvodem jsou s největší pravděpodobností problémy s financováním bankovního sektoru, jelikož nové zdroje mohou téct nejenom na burzu, ale taktéž do fixně úročených cenných papírů a bankovních depozit. Krach nemovitostní bubliny, netrpělivě očekávaný spekulanty v čele s Jimem Chanosem, již tak klidně může být v plném rozpuku.
To, že u nás nic nepociťujeme, není vůbec nic divného, jelikož přímá propojenost čínských a západních finančních trhů je, díky výše zmíněným investičním limitům, minimální. Součástí každé praskající bubliny je taktéž mediální cirkus, který ji doprovází. Nedělejme si iluze, že vládnoucí strana udělá všechno pro to, aby podobné projevy utlumila. Nástroje k tomu, díky svému cenzorskému aparátu, dozajista má.
Mezi Čínou a západem se stále nachází určitá „mentální železná opona“. Bude asi ještě chvíli trvat, než se úplně rozpadne.