Většina bankéřů se k daním staví asi jako každý smrtelník – čím víc, tím hůř. Ve vrcholící prezidentské kampani proto Wall Street v drtivé většině finančně podporuje republikánského kandidáta Mitta Romneyho, od něhož - i vzhledem k jeho spřízněnosti s financemi – očekává mírnější zacházení, než jakého se mu dostalo od Baracka Obamy.
Překvapivě velký počet vrcholových manažerů amerických finančních institucí však v poslední době deklaruje, že jsou s vyšší daňovou zátěží smířeni. Pro dobro vlastního byznysu. Zvýšení příjmů státní kasy totiž bankéři považují za nezbytný doplněk snižování vládních výdajů, nutného pro redukci obřích rozpočtových schodků. Kolaps amerických veřejných financí a prudký nárůst úrokových sazeb u obligací není vůbec v zájmu bank a fondů.
„Je to něco jako hořké kapky. Při polykání nemusí být zrovna nejpříjemnější. Ale nakonec přispějí k dlouhodobému zdraví a o to nám nyní jde,“ tvrdí Ron Florance z (34,44 USD, 0,29%) Private Bank, která spravuje aktiva v hodnotě 169 mld. USD. V předešlých týdnech se k ochotě odvádět státu víc přihlásil i výkonný ředitel (124,28 USD, 0,53%) Lloyd Blankfein a jeho protějšek z (41,83 USD, -1,16%) Jamie Dimon.
Prezident Obama chce zrušit daňové úlevy pro domácnosti s ročními příjmy nad 250 tisíci USD, zavedené jeho předchůdcem Georgem Bushem. Romney zase slibuje snížit sazby všem o pětinu a rozšířit základ pro výpočet daně redukcí odečitatelných položek. Fiskální plány prezidentských kandidátů jsou ale zatím příliš vágní na to, aby se z nich daly vyvozovat konkrétní závěry pro specifické příjmové skupiny.
Podle protivníků vyšších daní, hlavně z tábora kritizujícího Obamu, se zvýšená daňová zátěž v současných nejistých časech negativně podepíše na tvorbě bohatství, utlumí najímaní nových pracovníků a odsoudí ekonomiku k dlouhodobému živoření.
Řada manažerů větších fondů ale tvrdí, že mírný nárůst daní u osob s vyššími příjmy nijak zvlášť neotřese ekonomikou, trhy ani individuálními portfolii. „Nebude se jim to líbit, ale určitě nebudou míst starost o denní chleba a ani si nemyslím, že by začali utrácet výrazně méně,“ komentuje Joseph Balestrino z Federated Investment Management možnou reakci svých klientů. „Pozitiva pramenící z vypořádání se s dlouhodobým problémem deficitů snadno převáží jakékoli negativní dopady vyšších daní,“ přizvukuje Jim McDonald, hlavní investiční stratég z fondu Northern Trust, který spravuje majetek v hodnotě 703 mld. USD.
Schodek amerického rozpočtu letos počtvrté za sebou přesáhne jeden bilion USD a vytlačí tak celkové zadlužení Spojených států nad 16 bilionů USD. Situaci budou od ledna řešit automatické stabilizační škrty ve výdajích a zvyšování daní, avšak jejich rozsah by mohl ekonomiku vážně poškodit. Vzhledem k stále probíhající prezidentské kampani a neschopnosti Kongresu dohodnout se uvázla jednání o kompromisu na mrtvém bodě, což bankéře stále více znervózňuje. Celkem hrozí bezprecedentní souběh rozpočtových restrikcí v objemu zhruba 600 mld. USD, z toho 100 mld. USD v rámci automatických výdajových škrtů a víc než půl bilionu dolarů co do vypršení daňových úlev. Podle Mezinárodního měnového fondu by se taková rozpočtová konsolidace rovnala 4 procentům hdp, což by ji řadilo k největším od roku 1940. Senátní rozpočtový výbor už v srpnu připustil, že pád z fiskálního útesu by vyústil v hlubokou recesi a připravil zhruba 2 miliony lidí o práci. „Musíme stabilizovat a poté snížit státní dluh, nebo budeme do roku 2020 platit bilion dolarů jen na úrocích,“ varovala ve své zprávě Simpson-Bowlesova Národní komise pro fiskální zodpovědnost a reformu, ustavená před dvěma lety prezidentem Obamou.
Většina lidí z finančního sektoru se shodne na tom, že k nápravě budou muset hlavní měrou přispět škrty ve výdajích, avšak vyšší daně by měly být také součástí rovnice, obzvlášť pro ty na vrcholu příjmové pyramidy, jejichž skutečná daňová zátěž klesla na nejnižší úroveň za několik desetiletí. Někteří dokonce navrhují zvýšit korporátní sazbu, která nyní činí 35 %. Podle nadstranického think tanku Tax Policy Center podíl korporátních odvodů na HDP loni činil 1,3 %, oproti víc než 5 % HDP v roce 1950.
Velká bitva bude svedena o zdanění dividend, které nyní ve většině případů podléhají 15% sazbě. Po vypršení daňových úlev prezidenta Bushe mladšího by se danily 40% sazbou. Podle některých analytiků by tak výrazný nárůst narušil akciový trh, jenž se v dobách nízkých dluhopisových výnosů upnul právě na dividendy jako na spásnou alternativu. Jiní tvrdí, že extremně nízká výnosnost obligací zajistí dividendovým titulům atraktivitu i s vyššími daněmi. Další očekávají kompromisní sazbu na 20 až 25 %.
(Zdroje: Reuters, CNBC)