Na konci října proběhla médii (včetně tohoto serveru) zpráva, že Evropská komise připravuje směrnici s dramatickým dopadem na oblast životního pojištění. Jelikož ještě ani neustalo nevěřícné kroucení hlavami vyvolané zákazem užití pohlaví jako určujícího faktoru při hodnocení rizika, a tím také stanovení výše pojistného u pojistných smluv (zákaz začne platit od 21. 12. 2012), mohlo by se zdát, že se na tento sektor valí další „morová rána“.
Zkusme se ale na věc podívat blíže. Materiálem „v šuplíku“ je návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci. Ten byl zpracován již v červenci 2008 a odkazuje na další směrnice k obdobné problematice, včetně „unisex“ směrnice, která na konci roku prodraží pojistné ženám. V textu důvodové zprávy se uvádí, že Komise obdržela mnoho podnětů týkajících se diskriminace v odvětví pojištění a bankovních služeb, nicméně i podle názoru Komise nepředstavuje zohledňování věku nebo zdravotního postižení pojišťovnami či bankami při posuzování rizikového profilu klienta nutně diskriminaci - pro někoho zřejmě překvapivé zjištění. Komise tedy chtěla zahájit dialog se zástupci daných odvětví společně s ostatními zúčastněnými osobami, aby bylo dosaženo „lepšího porozumění“ tam, kde je věk nebo zdravotní postižení důležitým faktorem pro vytváření produktů a stanovení jejich cen.
Rozdíly ano, ale....
Bez ohledu na avizovaný dialog se pak ve zvláštní části důvodové zprávy komentuje příslušné ustanovení směrnice tak, že se zavádí zvláštní pravidlo pro odvětví pojištění a bankovních služeb, čímž se uznává skutečnost, že věk a zdravotní postižení mohou být u určitých produktů zásadním prvkem při posuzování rizika a tudíž ceny. Samozřejmě nelze vyloučit, že když se v dalších stádiích legislativního procesu nápadu chopí někdo s patřičným přesvědčením o správnosti právě svých názorů na to, jak by měl svět vypadat, může ještě věc dopadnout všelijak. Podle textu důvodové zprávy je však možné zachovat mírný optimismus, že zdravý rozum nakonec zvítězí.
Bohužel, samotné řešení problému již tak optimisticky nevyznívá. V sedmém odstavci článku 2 návrhu směrnice se zmíněné uznání „zhmotnilo“ tak, že při zajišťování finančních služeb mohou členské státy povolit přiměřené rozdíly v zacházení, jsou-li věk nebo zdravotní postižení u daného produktu klíčovým faktorem pro posouzení rizika, založeným na příslušných a přesných pojistně-matematických nebo statistických údajích.
Komise si je zřejmě vědoma, že pojistit za stejné peníze dvacetiletého a šedesátiletého klienta prostě nejde. Bohužel je toto přiznání reality řešeno jako výjimka do obecného konceptu, a může být tedy poměrně snadným „terčem“ pro snahy o zrušení, podobně jako tomu bylo v případě výjimky z „unisex“ směrnice. Z českého pohledu bych pak považoval za potenciálně ještě nebezpečnější to, že rozsah povolení přiměřených rozdílů je ponechán na členských státech. Nezbylo by pak než doufat, že doba „zpřísněného“ balení koblih nebo zákazů řetězení jednočlenných eseróček je snad pryč. V době kolem vstupu do EU jsme totiž dobrovolně optovali pro různé možnosti striktnější národní úpravy a pak nadávali, co nám to zase z Bruselu přikazují.
Doufejme tedy, že pokud se bude na přípravě směrnice dále pracovat, podaří se prosadit jednoznačné zakotvení principu, že zohlednění reálných rozdílů v míře rizik není žádnou diskriminací, a „konec pojištění v Evropě“ se – aspoň pro tentokrát – odloží na jindy.