Ekonom Michael Spence se domnívá, že výhled ekonomiky Spojených států je „marginálně lepší“. Tato země se totiž strukturálně adaptuje na nový růstový vzorec, pokračuje proces oddlužení a sílí domácí poptávka. Problémem ale zůstane dlouhodobá nezaměstnanost, důvodem jsou nové technologie, globální tržní síly a mezera ve vzdělání. Uvolněná monetární politika měla politikům poskytnout čas k nutným reformám. Jejím výsledkem ale může být další dluhový cyklus.
Minulý rok Evropě přinesl významný pokles rizika, což je odrazem reforem ve Španělsku a Itálii a záchranných kroků ze strany ECB. Problémy mohou způsobit volby plánované na letošní rok. Zatímco se však dá čekat zpomalení růstu a vysoká nezaměstnanost, rozpad eurozóny není pravděpodobný. Rozvíjejícím se ekonomikám by se v roce 2013 mělo vést lépe. Čína vstupuje do období změn, proběhla úspěšná výměna jejího vedení a objevují se známky snah o vymýcení korupce a přechodu na nový růstový model. Celá globální ekonomika se ještě nezbavila všech rizik, letošní rok by měl být charakterizován přechodem na vyrovnanější růstový model, domnívá se Spence.
Robert Kahn má za to, že Evropa pro udržení důvěry trhů a pokrok k bankovní a fiskální unii potřebuje především růst. Exporty jí ale kvůli slabé globální ekonomice výrazněji nepomohou, domácí poptávka stagnuje a bude na ni i nadále doléhat fiskální konsolidace. Trhy vyžadují rychlé kroky, politici k nim ovšem nejsou ochotni. Německo nechce řešit dluhy periferie dříve než po volbách v září, pomalu postupují i reformy bankovního systému. Celkově čelíme „volatilnímu mixu“ kombinovanému s rostoucím odporem proti dalším reformám. Trhy přitom v roce 2013 již nemusí být natolik přívětivé jako loni, míní ekonom.
Mark Thoma poukazuje na to, že od 70. let reaguje Fed velmi razantně na jakékoliv známky rostoucí inflace. Tato politika fungovala dobře v období mezi lety 1984 – 2007, poté ale obavy z inflace představovaly brzdu agresivnímu postupu proti útlumu ekonomiky. Zpětně se ukazuje, že Fed byl po krizi příliš váhavý a jeho obavy z růstu cen přehnané. Monetární politika se přitom celkově pohybuje směrem k větší toleranci přechodného zvýšení inflace, cílem je efektivní boj s nezaměstnaností během hluboké recese. Jako příklad tohoto posunu lze uvést nedávné prohlášení Fedu o tom, že bude tolerovat inflaci nad 2 %.
Podobná změna v monetární politice se netýká pouze USA. Guvernér Bank of Canada Mark Carney nedávno uvedl, že podobnou politiku by mohl sledovat, až bude jmenován do čela Bank of England. Dostane se tento trend až do Evropy? Německé zkušenosti s hyperinflací jsou základem velkého odporu proti umírnění postoje, který má ECB vůči vyšší inflaci. Pokud ovšem bude nová politika fungovat v USA a Velké Británii, je její rozšíření do Evropy nevyhnutelné.
Mark Zandi se domnívá, že na americkém trhu s bydlením probíhá oživení a tento trend bude pokračovat i letos. Po krizi klesly ceny na tomto trhu o více než třetinu, hypotéční sazby nyní leží na minimech. Významné je i to, že firmy během recese snížily své náklady a jejich marže vzrostly. To jim umožnilo snížení dluhů a hromadění vysoké zásoby hotovosti. Domácnosti na tom nejsou tak růžově, i jejich finanční situace se ale zlepšila. Nelze sice předpokládat, že by se začaly opět zadlužovat, nemusí ale kvůli snaze o oddlužení snižovat své výdaje, tvrdí ekonom.
(Zdroj: Council on Foreign Relations)