Některé země dosahují „absurdního“ růstu, příkladem bylo Španělsko či Velká Británie před poslední krizí. Tento růst byl tažen rostoucím zadlužením a cenami nemovitostí, exportní sektory byly v útlumu, prosperovaly však sektory, které byly chráněny před mezinárodní konkurencí. Takový typ růstu ale končí špatně. Vede totiž ke krizi plynoucí z předlužení a prasknutí realitní bubliny, píše v jedné ze svých posledních analýz hlavní ekonom Natixis Patrick Artus. Logickou otázkou podle něho je, zda lze i nyní nalézt mezi zeměmi OECD takovou, která by dosahovala podobného absurdního růstu. Jeho odpověď je následující:
Zadlužení domácností nebo firem je příliš vysoké v Nizozemí, Dánsku, Švédsku, Finsku, Švýcarsku, Kanadě, Austrálii, Jižní Koreji a na Novém Zélandu. Ceny nemovitostí leží stále velmi vysoko v Belgii, Nizozemí, Finsku, Švédsku, Dánsku, Austrálii a na Novém Zélandu. A exportní sektor prošel významným útlumem v Nizozemí, Belgii, Dánsku, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. „Vysoce riziková“ konfigurace je tak podle ekonoma zejména v Nizozemí, Dánsku, na Novém Zélandu a v Austrálii.
Christian Ott a Constantin Wirschke ze společnosti Natixis poukazují na to, že i v Německu bylo v posledních dvou letech možné vidět „poměrně dynamický“ vývoj na trhu s nemovitostmi. Můžeme tak často slyšet debaty o tom, zda se i zde neformuje bublina. Podle ekonomů stojí za růstem cen několik faktorů, klíčovou roli hraje „dobře fungující německá ekonomika, která vede k nízké nezaměstnanosti a růstu reálných mezd poprvé od doby Hartzových reforem“. K tomu se přidávají obavy z inflace a budoucnosti eura, které zvyšují poptávku po nemovitostech. A svou roli hraje i nízká nabídka na trhu s bydlením, která je patrná zejména ve velkých městech.
Pohled na zadlužení domácností, poměr ceny nemovitostí k nájmům či k příjmům a další ukazatele ale nenaznačuje, že by se na německém trhu realit tvořila bublina. Ekonomové ovšem poukazují na to, že existují velké rozdíly v jednotlivých oblastech a městech, výrazný růst je patrný zejména v Mnichově, Berlíně a Hamburku. Ani zde však zatím nedošlo k tvorbě bubliny.
Německo se tedy jako problematická země nejeví, opak ale podle Natixis platí o Francii. Artus dokonce tvrdí, že došlo k „jednoznačnému odtržení mezi negativním výhledem a strukturálními problémy francouzské ekonomiky na straně jedné a pozitivním vývojem na dluhopisových trzích na straně druhé“. Pokud tento stav skončí dříve, než se Francii podaří svou strukturální pozici vylepšit, bude ohrožena celá stabilita eurozóny. Důvodem je to, že nové programy podpory zadlužených zemí eurozóny jsou založeny na sdílení rizika. To ale nebude možné, pokud se do problémů dostane i Francie a jedinou stabilní zemí zůstane Německo, varuje ekonom.
(Zdroj: Natixis)