Co dělat, když nechcete ručit za daň nezaplacenou vaším dodavatelem, jenž přitom nemá zveřejněný bankovní účet, na který chce zaplatit? Případně co když váš dodavatel pohledávku za vámi postoupí a vám tak vznikne povinnost zaplatit za přijaté plnění někomu jinému než původnímu dodavateli? Pokud se chcete ručení zcela vyhnout a výše vašeho závazku to umožňuje (částka nepřesahuje 15 tisíc euro nebo nechcete porušovat zákaz plateb v hotovosti), zaplaťte v hotovosti. Na platby v hotovosti se totiž ručení nevztahuje. V případě, že se nechcete vracet do dřevních dob kapitalizmu v naší republice, kdy byly oblíbením platebním prostředkem igelitky plné peněz, zvažte úpravu platebních podmínek či případného zákazu postupování pohledávek vaším dodavatelem již při uzavírání obchodních smluv. Pokud se obáváte ručení za daň z titulu nespolehlivosti vašeho dodavatele nebo v případě odběru pohonných hmot od distributora, který není zapsán v seznamu vedeném Generálním ředitelstvím cel, žádné finty vám bohužel nepomohou. Ani úprava smluvních podmínek vaši situaci nijak nezlepší.
Zvláštní zajištění daně
Jediným způsobem, jak se ve všech případech vyhnout ručení za daň nezaplacenou dodavatelem, je využití tzv. zvláštního způsobu zajištění daně. Použití tohoto režimu umožňuje zákon o DPH. Zjednodušeně řečeno znamená, že platbu za plnění vyfakturované vaším dodavatelem rozdělíte na dvě části. První část ve výši základu daně zaplatíte dodavateli a druhou část ve výši příslušné DPH zaplatíte přímo na bankovní účet správce daně, který je místně příslušný vašemu dodavateli, aniž byste byli vyzváni jako ručitelé. Úhrada daně z vámi přijatého plnění by měla být provedena způsobem, který již v minulosti zveřejnilo Generální finanční ředitelství na svých internetových stránkách (zde), což umožní identifikaci platby a její použití na úhradu daně z konkrétního zdanitelného plnění.
Pokud se rozhodnete využít zvláštního způsobu zajištění daně, lze více než doporučit, abyste si tento způsob úhrady domluvili s vaším dodavatelem. Bez dohody s dodavatelem totiž, coby odběratelé, nejste oprávněni DPH dodavateli nezaplatit a zaplatit ji místo toho přímo finančnímu úřadu. Pokud byste tak přesto učinili, může se lehce stát, že po vás bude dodavatel částku daně, kterou zaplatíte přímo na účet správce daně, vymáhat jako dlužnou po splatnosti. Nebylo by proto vyloučeno, že DPH v konečném součtu zaplatíte dvakrát. Dalším negativem tohoto způsobu zajištění daně je, že i v případě, kdy dodavatel částku daně z poskytnutého zdanitelného plnění uhradí, nedostanete ji od jeho správce daně zpět.
Paradoxní je, že pokud jste solventní daňový subjekt, který se správcem daně ochotně spolupracuje, může vás ručení za nezaplacenou DPH potkat pravděpodobně daleko častěji než jiného odběratele, který je sám nespolehlivým plátcem. Lze totiž předpokládat, že pokud se ručení za daň jednoho dodavatele bude týkat více odběratelů a celková částka daně účtovaná těmto potenciálním ručitelům bude vyšší než celková daňová povinnost dodavatele, bude se správce daně jako na ručitele obracet právě na vás. Zdá se vám to nespravedlivé? Mně také.
Ačkoli institut ručení za nezaplacenou daň existuje v zákoně o DPH již od dubna 2011, nebyl doposud v praxi příliš často využíván. S rozšiřujícím se okruhem situací, který se týká, se bude zvyšovat i počet případů ručení. Proto se pokuste nic nepodcenit, neboť při vhodně zvolené smluvní úpravě lze mnohým úskalím ručení předejít. Nicméně na některé otázky odpoví pravděpodobně až budoucí praxe.