CDO, tedy zajištěná dluhová obligace, je cenný papír, který je emitován na základě různých podkladových aktiv. Ta jsou rozdělena na různé úrovně rizika a poté prodána investorům. Například letos vydala CDO ve výši 8,7 miliard dolarů. Hlavní stratég společnosti Rosenblatt Securities Brian Reynolds na konci ledna na CNBC uvedl, že investoři se snaží najít vyšší výnosy, a přesouvají se tak například na trh korporátních dluhopisů. Poptávka po nich ale začíná převyšovat nabídku a pozornost se tak přesouvá dále směrem ke strukturovaným produktům, včetně CDO. Po roce 2008 přitom poptávka po CDO, jejichž podkladovými aktivy byly hypotéční úvěry, prudce klesla. Nyní ale dostávají investoři na podobné instrumenty opět chuť. Příčinou jsou nízké výnosy vládních i korporátních dluhopisů s investičním i spekulativním ratingem.
Prostředí nízkých sazeb vedlo v posledních deseti letech k poklesu sazeb u úvěrů, což podpořilo boom na trhu s bydlením. Ceny domů prudce stoupaly a banky začaly používat hypotéky k tvorbě strukturovaných produktů. Vydělávaly na nich peníze a zároveň převáděly riziko na investory. Svou příležitost vycítily i investiční banky, a ty z těchto produktů začaly tvořit CDO. Prodávaly jednotlivé tranše rozdělené podle rizika a poptávka po nich byla znatelná po celém světě. Celkově ale šlo o rizikovější produkty, protože podkladová aktiva měla většinou rating nižší než AAA. CDO však mělo obvykle rating vyšší, protože za ním bylo několik rozdílných aktiv, která měla poskytnout diverzifikaci. Jinak řečeno, několik aktiv s ratingem BBB mělo vytvořit aktivum s ratingem AAA. Teoreticky tento koncept zní dobře, ale ukázalo se, že jde o omyl. Banky například diverzifikovaly různé hypotéky, které se ale vztahovaly k nemovitostem ve stejné oblasti. CDO tedy měly vyšší rating, než odpovídalo jejich riziku. K falešnému pocitu bezpečí pak přispěl další instrument: CDS, neboli credit default swap. Ten měl fungovat jako určitý druh pojištění.
Podle některých odborníků sice podobné instrumenty upadly během krize v nemilost, jejich koncept sám o sobě ale pochybný není. Kent Smetters, který působí jako profesor ekonomie na Whartonu, k tomu říká, že mohou sloužit jako výborný nástroj managementu rizika. Před krizí byly ale CDO vytvářeny jen proto, aby mohly být prodávány a motivací nebyla snaha o správný risk management. Nyní je jejich používání více v souladu s jejich principem a namísto toho, aby riziko zvyšovaly, ho omezují. A poučili se i investoři. Za předchozí problémy mohou podle Smetterse zejména ratingové agentury. Ty „odvedly velmi špatnou práci a do poslední chvíle se snažily malovat obrázek na růžovo”.
Nyní tedy trh s CDO opět ožívá, investoři ale poptávají jiný druh tohoto cenného papíru než před krizí. Atraktivní jsou totiž dluhy komerčních subjektů a z nich odvozené CMBS (commercial mortgage-backed securities, neboli hypotéční zástavní listy komerčních subjektů). Trh s dluhem nekomerčních subjektů je naopak v útlumu. Zmíněná tak použila rizikovější úvěry ze své rozvahy pro vytvoření CDO, které obsahuje úvěry komerčním subjektům a další podobná aktiva. Kupcem výsledného aktiva byl hedge fond a banka tímto krokem zvýšila svůj kapitálový poměr.
(Zdroj: Knowledge@Wharton)