Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Čang Mo-nan: Jak kontrolovat čínskou měnu

Čang Mo-nan: Jak kontrolovat čínskou měnu

2.5.2013 17:38

Je nesporné, že Čína vydává příliš mnoho měny. Důvody tohoto masivního růstu čínské likvidity – a nejúčinnější strategie jeho zvládání – jsou však méně zjevné.

Poslední desetiletí bylo v Číně „zlatým věkem“ vysokého růstu a nízké inflace. Od roku 2003 do roku 2012 dosahoval roční růst HDP v Číně průměrně 10,5%, přičemž ceny rostly pouze o 3% ročně. Nevídaná rychlost a velikost čínské měnové expanze však zůstává důvodem k znepokojení, protože by ještě stále mohla vyvolat vysokou inflaci a vést k bublinám cen aktiv, růstu dluhu a odlivu kapitálu.

Údaje z Čínské lidové banky (PBOC) ukazují, že ke konci loňského roku činila čínská M2 (široká peněžní zásoba) 97,4 bilionu jüanů (15,6 bilionu dolarů) neboli 188% HDP. Naproti tomu M2 ve Spojených státech činí pouze asi 63% HDP. Podle Standard Chartered (16,46 GBP, 0,24%) Bank dokonce patří Číně první místo na světě, pokud jde o celkovou M2 i nově vydanou měnu. V roce 2011 se Čína podílela na celosvětové nově přidané likviditě odhadem z 52%.

Horizontální porovnávání absolutních čísel však nedokáže dostatečně zhodnotit skutečný rozsah čínských měnových emisí. Musí se zohlednit i několik dalších faktorů včetně čínské finanční struktury, modelu financování, míry úspor a fáze hospodářského rozvoje, ale i vztahu mezi měnou a financemi v Číně.

Intenzivní ekonomická monetizace Číny je klíčovým faktorem táhnoucím růst její peněžní zásoby. Prudce rostoucí tempo čínské monetizace však nelze posuzovat na pozadí vysokých a setrvalých temp v rozvinutých zemích, aniž máme na paměti, že proces čínské monetizace započal mnohem později a má odlišné strukturální a institucionální základy.

Když Čína otevřela svou ekonomiku, prohloubila reformy a začala se stále více orientovat na trh, usnadnila vláda setrvalou monetizaci zdrojů – včetně přírodních zdrojů, práce, kapitálu a technologií – zajištěním jejich neustálého přísunu na trh. To vyvolalo rostoucí poptávku po měně, což vedlo k rozšíření měnové základny, přičemž peněžní multiplikátor – tedy dopad na půjčování komerčními bankami – zvýšil peněžní zásobu ještě více.

A jak začal být růst HDP stále závislejší na investicích vedených vládou, poptávka po měně se dál zvyšovala. Rychlá expanze bankovních úvěrů potřebných k financování závratně stoupajících investic vedených vládou zvyšuje objem likvidity v čínské finanční soustavě. V důsledku toho se čínská M2, přiživovaná stimulačním balíkem, který v letech 2008 a 2009 dosáhl celkového objemu 4 biliony jüanů, více než zdvojnásobila.

Tento trend dále zhoršuje klesající efektivita finančních zdrojů ve státním sektoru, která je výsledkem měkkých rozpočtových omezení v důsledku snadno dostupného a levného kapitálu. Udržování vysokých temp růstu HDP proto vyžaduje neustále rostoucí objem úvěrů a neustále rostoucí peněžní zásobu. Čína tak uvízla ve spirále vytváření měny: růst HDP podněcuje investice, které zvyšují poptávku po kapitálu. To generuje likviditu a ta pak stimuluje růst HDP.

Klíčem ke zvládnutí čínské měnové expanze je vyjasnění vztahu mezi měnou (centrální bankou) a financemi (finančním sektorem), čímž se zabrání tomu, aby si vláda osvojila roli druhé instituce vytvářející měnu. Podle viceguvernéra PBOC Pchan Kung-šenga zahrnuje vztah mezi centrální bankou a finančním sektorem jak rozdělení práce, tak i systém kontrolních a vyvažovacích mechanismů. Finanční sektor teoreticky slouží jako svého druhu účetní ministerstva financí a vlády, zatímco PBOC se chová jako vládní pokladník.

V praxi je však vztah mezi měnou a financemi vágní, přičemž obojí si osvojuje kvazifiskální funkce. Nízký oficiální státní dluh Číny do značné míry odráží roli měny při přebírání kvazifiskálních závazků – nejen nákladů na odpisy vyplývajících z reformy státem vlastněných bank, ale i přebírání špatných dluhů bank prostřednictvím financování cennými papíry a nákupu dluhopisů firem zabývajících se řízením aktiv. Tyto činnosti poškozují účetní bilanci PBOC a současně brzdí měnovou politiku.

Finance zase přebírají kvazifiskální funkce tím, že vyřazují z peněžní zásoby vládní fiskální vklady – vládní úložky ve státní pokladně, fiskální úspory komerčních bank a hotovost ministerstva financí spravovanou prostřednictvím vkladů komerčních bank. Vzhledem k velkému objemu fiskálních vkladů – který na konci roku dosáhl celkové hodnoty 2,4 bilionu jüanů (3,3% M2) – nelze jejich dopad na peněžní zásobu ignorovat.

Vyjasnění vztahu mezi měnou a financemi je nezbytné pro zajištění, aby veškerá nově vydaná měna byla krytá aktivy. Pouze uplatněním tvrdších rozpočtových omezení na státní sektor, omezením fiskální expanze a snížením závislosti na investicích vedených vládou lze nadměrné vydávání měny Čínou dlouhodobě řešit. 
 
Čang Mo-nan je členkou Čínského informačního centra, členkou Čínské nadace mezinárodních studií a výzkumnou pracovnicí Čínské platformy pro makroekonomický výzkum.


Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data